Hlavní hvězdou večera a největším tahákem byli bezesporu melodičtí metalisté SIX DEGREES OF SEPARATION, kteří na Winter Metal Attack 2010 hodlali pokřtít jejich novinkovou desku „Of Us“, s čímž jim posléze pomohla i známá persona z mediálních kruhů Michal Husák (Madhouse, Spark, Pařát...). S kapelou jsem zatím neměl tu čest, avšak právě po vydání novinky se ze snad ze včech stran valí velice pozitivní reakce. Kluci produkují technikou načichlou metalovou hudbu s propracovanými motivy a postupy a navíc velice kvalitním čistým vokálem. Onen vokál byla také první a nejzásadnější věc, která mě hned po začátku jejich vystoupení totálně posadila do židle. Profesionalitou a herním umem nabitá hodinka v jejich podáním byla třešničkou na dortu všem hudebním gurmánům. SIX DEGREES OF SEPARATION to od začátku do konce parádně šlapalo, nikde nebyl žádný problém. Probrali jsme se jejich prvotinou i aktuálními perličkami a pokud nebylo řádnou pozvánkou k poslechu „Of Us“ toho pražské vystoupení, pak už snad nic. Klobouk dolů.

U Six Degrees Of Separation jsem už přeci jen věděl, do čeho jdu a na jejich vystoupení jsem se také patřičně těšil. Dle mého soudu jsou totiž SDOS v současnosti jednou z nejlepších tuzemských metalových skupin (ne-li přímo nejlepší). Svou pověst se snažila kapela potvrdit i ve Vizovicích. Přestože jí to hodně komplikoval nepodařený zvuk, kdy nebylo prakticky slyšet Doctorův zpěv, kluci odvedli maximum. Svých pětačtyřicet minut odmakali naplno a lidé, kterých se tou dobou před Coca-Cola Stage sešlo poměrně dost, rozhodně nebyli zklamáni. SDOS nabídli dokonce i ochutnávku z připravované desky, která jasně naznačila, že nové album bude patrně opět stát za to!

Prvním vrcholem festivalu pro mne bylo vystoupení české trimetalové entity Six Degrees Of Separation. Úderní, ale přátelsky vystupující. Melancholičtí i s nadsázkou si hrající. Skvěle hrající a publikum bavící. Tyto a ještě mnoho jiných přívlastků jsou SDOS blízké. Lehce parodizující úvod úryvku coververze Karla Gotta návštěvníky připravila na sice krátký, ale velmi intenzivní set. Kapela potěšila zařazením nové, výrazně chytlavé skladby "Of Unrealistic Ambitions", která se objeví na chystané desce. Skvěle fungovaly nejen klasiky z nahrávky "Triotus, Tricephalus and Tribadism" (např. nepostradatelná "Masterpiece Of Pain") ale i materiál z "Chain-Driven Sunset" (především silná "Tekno-Prophet"). Další "hitovkou" z "desky tří T", skladbou "Separated", se kapela přes bouřlivé ovace přítomných byla nucena rozloučit. V případě SDOS se vždy jedná o dynamický a v dobrém slova smyslu pravověrně metalový zážitek. Nezklamali ani tentokrát. I přes překrývající se čas vystoupení s německými kolegy z Rage, kteří hráli na hlavní stage, se na sympaťáky z Luhačovicka přišla podívat početná skupina návštěvníků.

Metaloví experimentátoři Six Degrees Of Separation si již také v minulých letech okusili sílu hlavního pódia Masters Of Rock, ovšem tentokrát zbylo místo jen na malé scéně, ale i zde tahle čtveřice dokázala rozpoutat pořádný peklo. Sice jsme se slibovaných novinek z chystané desky nedočkali, ale to plně vynahradily osvědčené pecky „Tekno-Prophet“, „Lucius“, „Evening Stars“ či závěrečná vypalovačka „Separated“, při které, kdo chtěl, mohl si hlasivky vyřvat. Parádní vystoupení, z metalového pohledu první pořádné vystoupení.

Pak se již chystá pomyslný headliner dnešního večera, moravští Six Degrees Of Separation, kteří zde vystoupili i loni. Jejich hudbu již netřeba představovat, mají na kontě již 3 řadová alba a patří k nejpopulárnějším kapelám u nás. Instrumentálně samozřejmě taky dobře zvládnuté. Charismatický frontman Radek Zábojník alias Doctor nejen skvěle zvládá své charakteristické vokály a baskytaru, ale jako vždy čile komunikuje s publikem, které dokáže pořádně rozporoudit. Zaznívají klasiky jako „Light Hates Me“ a samozřejmě „Masterpiece Of Pain“, která nemůže chybět snad na žádném koncertě této bandy. A lidi se baví stejně dobře jako při předchozích Beltaine. Otázka, zda má kapela zahrát ještě přídavek je vzhledem k nadšení publika zbytečná, a tak vše zakončuje další klasika „Separated“.

A pak už přišel čas mé nejočekávanější kapely metalového programu. Six Degrees Of Separation loni vydali výborné album a hráli jak z něj (Lucius, Tekno-Prophet) tak z předchozí Tri-desky (Shade Of Triotus, Masterpiece Of Pain, Evening Star). Závěr patřil famózní Separated. Jo, a Doctor neměl ten svůj hezký obleček.
Brzy nebude od věci napsat profesionální vystoupení hotové kapely, ale pořád věřím, že její vrchol ještě nenastal. Každopádně to výrazně lepší, co se v neděli nechalo na Metal Stage vidět a vyslechnout.

Six Degrees Of Separation, před koncertem další z pro mě neznámých kapel, ovšem na basinfirefestu se mi opravdu zalíbili. Nevím, do jaké škatulky bych SDoS zařadil, ale opravdu se mi jejich řízný metal líbil. Nejblíže má asi blackové odnoži kovové hudby. Zahráli nám hlavně pecky z jejich posledního alba "Chain-Driven Sunset" a rozhodně patřili k jedněm z nejlepších z nedělního programu.

K největším zážitkům patřila vybraná vystoupení na scéně B, která je vždy v menšině, ale vystoupení Root, Six Degrees of Separation a dalších z ní dělají mnohdy zajímavou konkurenci chameleónskému Áčku, kde se to hemží neskutečnými propady, úlety, ale i překvapeními.

Něco po půl třetí nastoupili na scénu Six Degrees Of Separation. Doctor a jeho kumpáni začínají být čím dál více oblíbení, podle čehož také vypadaly reakce publika.Skupina posluchače bavila pouze půl hodiny, a proto vsadila na skladby, u kterých si jsou odezvou diváků jistí. Nominaci na Anděla v kategorii Hard & Heavy si jistě zaslouží a zbývá už jen na nich, aby přesvědčili a vyřídili konkurenci v podobě Insanie a Dying Passion.

Další bandou v pořadí pak byla jedna z nejlepších temně metalových kapel u nás – Six Degrees Of Separation. S jejich tvorbou jsem se poprvé setkal právě na minulé zlínské Metalmanii a jejich set mne tehdy nadchl. A letos tomu bylo podobně. Skupina odehrála výtečný koncert, plný elánu a nasazení, jak je tomu u ní ostatně zvykem. Jejich vystoupení šlo opravdu jen máloco vytknout. Bohužel i oni se museli z pódia poroučet poměrně rychle – po zhruba čtyřiceti minutách. Kapele jejich formátu by jistě prospěl delší hrací čas v poněkud pozdějších hodinách.

…a když už tam tak nějak všichni byli, tak si tam kluci i zahráli a zazpívali na pódiu a já si stoupl za mix, aby tam nebylo prázdno (za mixem). Kluci odehráli slušně, obecenstvo tleskalo, zvuk měl údajně málo decibel (snad poprvé, co mě nikdo nevyčinil za to, že to bylo přeřvané...). Akceptoval jsem přání majitele aparatury (Martina Dudy), aby to zbytečně neřvalo, ale asi jsem to akceptoval moc. Nebyl jsem nikterak omezován výkonem cizího přičinění, zesílit jsem to určitě mohl... No, příště se budu muset zeptat, zdali jsou decibely v pořádku. Omlouvám se tímto kapele a fanouškům za nízkou hladinu dB u vystoupení Six Degrees Of Separation. Celý den nádherně zdokumentoval manager kapely Kurty. Video je možné shlédnou přímo na stránkách Six Degrees Of Separation, nebo na Youtube.

Winter Metal Attack 2008, Exit Chmelnice, Praha
Po pauze již nastupuje asi nejočekávanější kapela, SIX DEGREES OF SEPARATION, které jsem již viděl naživo dvakrát a kteří mimochodem otvírali například festival Masters Of Rock. Chlapi umí hrát patřičně od podlahy a nad vším dominuje výtečný vokál zpívajícího basáka, který je velmi silný, takový zastřeně čistý a má opravdu vynikající zabarvení a je velmi působivý. Vokalista je zároveň výborný v roli frontmana komunikujícího s publikem a celá kapela i diváci jsou výborně naladěni. Hudba je řádně našláplá a přitom nepostrádá skvělou a dosti originální atmosféru, ani jistou dávku progrese. Bohužel je však zvuk až extrémně přehulený a tudíž ze všech strunných nástrojů je místy slyšet jen jedna velmi hlasitá zvuková koule. Přílišnou hlasitost zvuku dokazuje i to, že ani v zadní místnosti klubu není slyšet vlastního slova. I tak ale podává kapela vynikající výkon a hraje mix vynikajících songů ze všech svých alb. Zazní i hitovka „Masterpiece of pain“, která mi utkvěla v paměti z předchozích 2 vystoupení SDOS a na kterou jsem se velmi těšil. Vynikající chytlavý refrén, jehož text mluví sám za sebe, mi zní v hlavě ještě teď. Mimochodem nám také frontman oznámil, že kapela měla velké potíže se dostat na místo činu, jelikož jim před Prahou „exla“ dodávka, avšak naštěstí se do EXITU nakonec dopravili a dokonce to stihli i včas. Po hodinovém setu se kapela loučí a klub se výrazně vylidňuje.

...Věci z alba "Triotus, Tricephalus And Tribadism" a novinky "Chain-Driven Sunset" znějí podobně a srovnatelně dobře. Dr. zůstává jedním z nejlepších českých frontmanů, který se vyrovnává s velkým i malým pódiem, z něhož se snáz zachycují nenápadná gesta vysílaná do diváků. SDOS nepřekvapili. Zahráli tradičně s nasazením...

Cárlie: O této kapele se v českých metalových kruzích mluví už nějaký ten pátek hezky nahlas a nutno říct, že po právu. SDOS umně kombinují prvky doom metalu spolu agresivnějšími a tvrdšími riffy. A spolu s výborným zpěvem Doctora se řadí mezi to nejlepší, co u nás v rámci žánru najdeme. Více než důstojný začátek festivalu.
Míra: Vše začalo čtvrteční deštivou průtrží a prvním koncertním vystoupením formace Six Degrees Of Separation, nyní vydávající album Chain-driven Sunset. Jedná se o českou charismatickou skupinu s vynikajícím hudebním vokálem. Six Degrees Of Separation vznikli roku 1996 jako dobrovolné výběrové sdružení spolku přátel doom metalu, kde hlavního protagonistu „Doktora“ již valná většina z vás zná. Mít úlohu prvního aktéra, vystupujícího na takovém festivalu, není jednoduchým oříškem i pro jiné věhlasnější formace, SDOS tento start zvládli perfektně.

Otvírákem byli skvělí Six Degrees Of Separation, kteří svou neobyčejnou tvorbou přilákali skoro každého, kdo se v tu chvíli už naskýtal v areálu. Opět předvedli, že hrát umí zatraceně dobře a na pódiu jsou jako doma. Myslím, že pro všechny to bylo skvělé uvítání a mnozí litovali, že bylo pouze půldlouhé.

Představitelé metalového crossoveringu - Six Degrees Of Separation, kteří následovali si prožili malou satisfakci za minulý rok, kdy měli na Basinfire festu prázdné hlediště, když hráli proti kožené dračici Doro. Nyní byli plně rehabilitování, vystoupení se jim podařilo a spokojenost sálala i z početného davu před pódiem...

Slavnostního zahájení pátého Masters Of Rock se zhostila takřka domácí skupina Six Degrees Of Separation (členové jsou ze Zlína a okolí), která svým originálním metalovým mixem byla jasnou startovní sázkou na jistotu a i přes nepříliš příznivý startovní čas neměli nouzi o početné publikum. Jediné znejistění s sebou přinesl moderátor z rádia Rock Max, který měl zřejmě celým festivalem provázet. Chlapec však jaksi nepochopil, že na jeho rádiové halekačky, tvrdí rockeři moc slyšet nebudou, tak snad i proto jej v následujících dnech vystřídal mnohem pohotovější slovenský kolega, který se role průvodce zhostil velice dobře.
Ale zpět k Six Degrees Of Separation. Nová deska Chain-driven Sunset je již venku a bylo ji snad možné zde už i koupit (to se mi jaksi nepodařilo). Odpálilo se „Shade Of Triotus“, kterou následovala hned novinka „Lucius“. Pánové se předvedli opět ve své nejlepší formě v jaké jsem je za posledního čtvrt roku viděl už třikrát a opět nelze šetřit slovy chvály. Kytarové extáze a strhující melodické pasáže rozpumpovaly publikum, které po neúprosné půlhodince nechtělo našláplé SDOS pustit z pódia, leč festivalový program je neúprosný, a tak je hned střídá další česká formace 2 Wings.

Na Metal Stage jsem se odporoučel na Six Degrees Of Separation, kteří stejně jako všechny kapely hrající na této scéně večer dostali na festival nadprůměrný hodinový čas. A byl to neuvěřitelný sekec-mazec. Nová deska doslova na spadnutí (v době kdy čtete tyto řádky už je venku) a zazněly z ní asi nejvýraznější kusy „Lucius“ a „Ikaros“. Ovšem bude-li i zbytek desky takhle nabušený tak pánbůh s námi. Ze starší tvorby respektive z minulé desky pak úchvatný ušní průplach zajistily pecky „Masterpiece Of Pain“, „Evening Star“ či „Shade Of Triotus“, které uzavřela dechberoucí „Separated“. Tenhle originální mix dark-doom-thrash a čert ví jakého ještě metalu je na domácí scéně natolik ojedinělý, že strhával pozornost velkého davu příznivců, kterým se kapela musela odměnit ještě přídavkem v podobě skladby „Light Hates Me“. Fantastické.

Celý festival zahajovali stále známější Six Degrees Of Separation a myslím, že mohli být naprosto spokojeni. Dobrý zvuk, výborné výkony hudebníku, solidní počet fans pod pódiem a nová deska za dveřmi. Mě osobně na SDOS vadí pouze jedna věc a to Radkův „zpěv“. Pripadá mi, že jinak super sehranou kapelu s kvalitními nápady tento faktor sráží na úroveň o dost nižší, ale to je pouze můj názor.

První kapela byla pro mě celkem neznámou, a tak jsem byl v 14:30 kdy začali mile překvapený. Six Degrees Of Separation to na úvod kvalitně rozjeli a ukázalo, že to nejsou žádní nováčci, jejich kombinace několika metalových žánru uchvátila mnoho lidí na první poslech a nakonec se ukázalo, že se jedná o super lidi, protože jsem slyšel že s několika lidmi kalili :-). Jediná vada na kráse, za což oni nemůžou je blbý čas a navíc krátký, půlhodina je opravdu zatraceně málo.

Čtyřdenní maraton začal už ve čtvrtek odpoledne koncertním vystoupením formace Six Degrees Of Separation, kteří nyní vydávají nové album Chain-driven Sunset. Z českých skupiny jednoznačně vynikají charismatickým vokálem a energickým vystupováním. Jakmile je jednou uslyšíte, poznáte je pak už pokaždé. Zpěvákův prořvaný hlas vás sekne do bubínku a kytary ostře nabodnou. Tato skupina patří k těm, které si buď oblíbíte, nebo se jí raději vyhnete. Vzhledem k tomu, že vystupovali hned jako první, své úlohy se zhostili velice pěkně.

To už se pomalu smrákalo a šedivý soumrak, to byl čas jako stvořený pro tuzemské diblíky Six Degrees Of Separation, kteří mě na „N.M.S.“, řeknu vám to na rovinu, jako osobní příjemné překvapení č. 2 úplně odrovnali. Samozřejmě, měel jsem tuhle kapelu v podvědomí, protože kdysi dávno jsem s ní měl čest na demu „Dark Ages“ (1997), ale jelikož tohle demo nebylo zrovna z oslňujících, kapelu jsem ve svém podvědomí nechal podřimovat. Jenže ona evidentně nepodřimovala a na Basinfire fest si přichystala takový tvrdě metalový koktejl, že jsem se skutečně nezmohl na nic jiného, než jen na odevzdané sledování jejího excelentního představení. Jeho kostru tvořilo samozřejmě druhé řadové album „Triotus, Tricephalus And Tribadism“, z nějž mi v paměti utkvěly zejména „Light Hates Me“, „Evening Star“, „Separated“ a především „Masterpiece Of Pain“, ale došlo i na ukázky z chystané novinky (názvem opět neposloužím). Už teď se těším, jak si na tohle album políčím, protože to, jak si Six Degrees Of Separation se svým „metalem na půl cesty k deathu“ políčili na mě, bylo vskutku nezapomenutelné.

Večer už pak na metalovém podiu odehráli zajímavý set jen Six Degrees Of Separation. Tuhle kapelu mám opravdu rád a jejich koncert je vždy zážitkem. Hlavně jde o to, že celá kapela svůj set proste hrne a vše nestojí jen na Radku Zábojníkovi. Kluci navíc působí dosti sehraně a skladby předvádějí s přesností profesionálu. Sem zvědav na novou desku. Jen doufám, že nebude úplně stejná jako ta minulá.

„Zdraví vás Six Dygrýs Of Separejjjjjjjjjšnnn!“ zahlaholil Radek a rozjela se moje srdeční záležitost. Letos potřetí, ale na Basinu nejlepší. Jednak si s sebou Six Degrees Of Separation vozí svého zvukaře, což je sakra znát (i během odpoledne na NMS zvuk trochu marodil – a virus byl pokaždé stejný - přebasováno, překopákováno), jednak je jejich muzika proste skvělá. Hodinový set tentokrát obsahoval i songy, které jsem od SDOS dlouho neslyšel – třeba Evening Star, Shade Of Triotus nebo Light Hates Me coby vyřrvaný přídavek – a samozřejmě i Separated a Masterpiece Of Pain ze druhé desky. Skladby z novinky, která prý vyjde do týdne, nemám ještě naposlouchané, ale jak Lucius, tak Ikaros zní hodně slibně.

Six Degrees Of Separation jsem už shlédl jen tak letmo, nějak mne to nezaujalo, tak trochu do Devina Townsenda. Ale měl jsem už kecavou náladu, tak jsem seděl a žvanil.

Poté už ale přichází čas na výtečnou moravskou skupinu Six Degrees Of Separation. Jedna z nejlepších českých formací pohybujících se alespoň částečně v temných a hlubokých vodách doom metalu. Kapela předvedla parádní vystoupení, které ovšem nebylo bohužel opět plně doceněno. Patrně bylo příliš horko a nebo prostě hraje kapela příliš složitou hudbu, kterou asi mnoho lidí neocení. Alespoň tedy z těch přítomných v sobotu 9. června v podhradním areálu v Lipnici nad Sázavou. Kapela se tím ovšem naštěstí nenechala znechutit a předvedla jeden z nejlepších setů druhého festivalového dne, při kterém si jistě každý fanoušek kvalitního metalu přišel na své.

Když jsem se dozvěděl, že místo původně pozvaných Silent Stream Of Godless Elegy budou hrát Six Degrees Of Separation upřímně jsem zajásal. Tahle kapela se posledním albem dostala mezi první ligu české metalové scény a jejich vystoupení na Inferiffu to potvrdilo na 100%. Neuvěřitelně charismatický frontman Doctor působil hodně vesele, což dalo jejich vystoupení další rozměr. Zazněly jak nejsilnější momenty z posledního alba Triotus, Tricephalus And Tribadism (Shade Of Triotus, Masterpiece Of Pain, Evening Star...) tak z připravované novinky. Jejich vystoupení nepostrádalo šílenou energii, hitovost, pohodu. Škoda krátkého času který SDOS hráli. Opravdu utekl jak voda a byl konec. Musím říct, že jejich vystoupení bylo pro mě absolutní vrchol večera. Ta kapela mě dostala.

Závěr večera obstarali moravští tri metalisté Six Degrees Of Separation, kteří se svou těžko zařaditelnou metalovou fúzí progrese, thrashe, ale i doom metalu patří k velkému lákadlu na návštěvu koncertu, ale jak se ukázalo spoustě lidí to asi nestačilo (nebo lenost?). Bohužel vzhledem k posunu začátku koncertu celého večera se vystoupení S.D.O.S. dostalo až přes půlnoc což už i tu hrstku lidí zmenšilo na totální minimum. Velká škoda, protože vystoupení S.D.O.S. před pořádným kotlem by byl solidní mazec a takové palby z poslední desky Triotus, Tricephalus And Tribadism jako "Masterpiece Of Pain", "Separated", "Evening Star" by z Matrixu udělaly pořádnou pekelnou výheň. Kdo zůstal, rozhodně skvěle sehraného a úderného vystoupení této kapely nemohl litovat. I únava, která na mě doléhala byla okamžitě pryč. Až takové účinky měl tento zcela bezchybný nášup. Škoda, že už nedošlo na skvělou "Light Hates Me", ale v jednu hodinu ráno už stejně nebylo skoro pro koho hrát.
Tešme se minimálně na novou desku, která vyjde snad již během léta. Zatím se pokochejte alespoň trojicí nových skladeb na My Space profilu Six Degrees Of Separation.

Co jen napsat o kapele, která je vždy jistotou perfektního koncertu. Nemám slov. Vlastně jedno mám - skvělé!!! (Yvor) Výše uvedená slova nelze jinak, než podtrhnout. SDOS to do nás naprali plnou silou. Jestliže jsem měl při posledním setkání s kapelou pocit, že SDOS trošku mrkne, tak dnes je tento pocit minulostí. Nové skladby mají neuvěřitelný drive. Už teď se těším na novou desku, která by měla vyjít do konce června. Skladby z druhé placky byly spíše kořením setu. Škoda, že nebylo více času a nedostalo se na mou nejoblíbenější skladbu Evening Star, na druhou stranu jsme nepřišli o hitovku Separated. SDOS opět výborní! (Ifa) Z nových skladeb jednoznačně vede Lucius - časem určitě nástupce hitovek Separated či Light Hates Me. Pro mě vrchol vraždícího Žižky! (Johan).

U další české předkapely Six Degres Of Separation to už bylo lepší (zvuk bohužel stále nic moc). Stylové zaškatulkování této kapely je tuhým oříškem pro každého recenzenta, protože hudební rozpětí u této kapely je opravdu hodně široké. Mix dark-doom-thrash metalu kterému dominují úderné kytarové riffy a dobře volené přímočaré melodické linky. Sál se již solidně zaplnil a odezva od publika byla už mnohem lepší než při Adorech. Úplně nejvíc mne chytla k závěru klipová „Light Hates Me“ a závěrečná „Evening Star“ která byla přidána pro velký úspěch jako bonus.

Six Degrees Of Separation patří již delší dobu ke stálicím české metalové scény a není náhodou, že je jejich výkony katapultovaly i do role předskokanů například i Moonspell. Jejich set byl nabitý energií, která přímo nutila diváky přistoupit blíž k pódiu a nechat se cloumat metalovými rytmy. Mohli jsme si také vyslechnout dvě věci z připravované desky a musím uznat, že zněly velice dobře a kapela muže do budoucna dorůst opravdu až na vrchol. Toto vystoupení jsem si také ze všech kapel užil nejvíce a s chutí si zapařil pod podiem.
Hodnocení: 90%

Six Degrees Of Separation nenechali fanoušky dlouho cekat a zpěvák Doctor uvedl o poznání energičtější show. Snažil se komunikovat s publikem a hrozičů rapidně přibylo. V ornátu ďáblova pomocníka předvedl společně se svou družinou skvosty své tvorby. Byla radost pozorovat tuto formaci, která ještě pár let zpátky nesměle vylezla na pódium a až po několika skladbách, kdy jim sebedůvěru dodalo publikum, se hráči odvázali a naplno si začali své vystoupení užívat. Nyní hrdě předstoupili, s patosem a vztyčenou hlavou předvedli svůj set a po každém odehraném kousku zdvořile poděkovali. Jejich vystoupení všechny skvěle naladilo na Darkside z Rakouska.

Po minimální přestávce a v podstatě bez zvukové zkoušky zpustili Six Degrees Of Separation svůj tanec. Jejich hudba má taky svůj osobitý styl a velký zástup fanoušků. Pokračovalo se v pěkně rychlém tempu, který Ador Dorath nasadili. Však tak to má být :-). Kluci ze Six Degrees si koncert evidentně užívali. Většinu času se zpěvák a bubeník usmívali (kytaristům nebylo moc do tváře vidět, pořád točili hlavama) a to dodávalo jejich hudbě nadhled a radost ze hry.

Six Degrees Of Separation. Thrash, death, dark, doom, heavy nebo black? Stačí vyslovit Six Degrees Of Separation a je všechno jasné. Anebo ne tak docela? Tohle seskupení hudebníku vzniklo v roce 1996 jako čistě doom metalové. Postupně se od těchto kořenů začaly odvíjet nové výhonky snad všech myslitelných metalových stylů až se konečně strom rozkošatil do současné, tak těžko definovatelné podoby. Jedno se však definovat dá - jakmile vás pohltí hypnotická atmosféra jejich skladeb, jste ztraceni. Přesněji - nalezli jste to, co bylo možná na první pohled skryto. Jste vtaženi do víru světa tří T - Triotus, Tricephalus and Tribadism, aneb poslední desky této fenomenální kapely. SDOS si bere od každého stylu to nejlepší a spřádá jednotlivé prvky dohromady. Údernost thrashe, rytmicnost deathu, atmosféru darku, melancholii doomu, chytlavost heavy a syrovost blacku. Six Degrees Of Separation mají totiž silný poznávací znak - jsou sví. A to je v dnešní záplavě kapel malý zázrak. Tahle má totiž své vlastní metalové ostří, které kosí stébla stereotypu. Unikátní, nečekané, ale přesto tak potřebné. Six Degrees Of Separation - síla originality. Tuto formaci jsem viděl a slyšel prvně, stál jsem a naslouchal osobitému zpěvu s otevřenou pusou, protože mne hlasový projev zpěváka „Doktora“ příjemně nadchl. Mohu doporučit všem, kdo je stejně, tak jako já, ještě neslyšel.

Po Shaark dorazili na pódium Six Degrees Of Separation v čele se svým charismatickým zpěvákem/basákem a pomalu a jistě potemnili atmosféru v klubu. Přiznám se, že jsem nikdy pořádně nedostal do přímého kontaktu s tvorbou této kapely. Vždy to byly jen letmé poslechy a podobně. Přesto ve mne toto vystoupení vzbudilo jen ty nejlepší dojmy. Jejich hra nezůstávala jen na jednom místě, ale neustále se proměňovala, žila. Co však byl největší problém tohoto setu, byli opět diváci. Sice jich už poměrně přibylo a člověk se už konečně přestal cítit jako na zvukové zkoušce před otevřením klubu, ale skoro všichni se jakoby báli předstoupit před pódium. Většina z nich stálá skoro až u zadní stěny sálu, schovávajíce se ve stínech. Teprve když se Wlassoid (kytara, zpěv) rádne naštval a seřval je, vyhrnula se hrstka odvážných vpřed. To přineslo alespoň malou satisfakci a kapele se díky tomu hrálo alespoň trochu lépe.

Ještě vstřebávám set Avenger a už se nám připravují Six Degrees Of Separation. Kapelka, kterou sleduji již od jejich dema Dark Ages, jež bylo natočeno přesně před 10 lety. Za tu dobu ušli hudebně pořádný kus cesty. Jejich původní doomové vyznání bylo obohaceno o několik dalších metalových škatulek a tvorbě to jen prospělo. Pokud bych měl použít nějakého slova k přiblížení jejich tvorby, výrazy jako pestrost a nápaditost by tam rozhodne nechyběly. A živě zní, díky množství energie, ještě lépe než z nahrávky. Vzpomínám si, že dříve jsem v některých pasážích míval problémy s vokálním projevem Doctora. Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes mi k hudbě sedí jako cosi na hrnec a beru ho jako poznávací znamení SDOS, který dává jejich tvorbě další punc originality a o tom jsme se mohli přesvědčit i ve Volyni. Na přelomu května / června by měela vyjít novinka s názvem Chain-driven Sunset se třinácti novými věcmi a na některé z nich se dostalo i tento večer. Máme se nač těšit. Můžu-li posuzovat na základě poslechu nových skladeb živě, laťka se snižovat nebude. Ale na své si přišel i ten, kdo má naposlouchanou zatím poslední řadovku Triotus, Tricephalus And Tribadism (jsem zvědavý, jestli si ten název někdy zapamatuji správně…). Takže pecky Shade of Triotus, Masterpiece of Pain, Evening Sstar a Separated nechyběly. I když, ohledně Separated už jsem měl nahnáno. Pánové už se téměř balili, ale tuto moji nejoblíbenější věc přeci jen jako přídavek zahráli. Uf… Bez té kytarové vyhrávky v refrénu bych se cítil ošizen o onu pověstnou třešinku na dortu. Nemám sebemenších výtek k jejich vystoupení. Snad jen přidat pár dalších kousků. Ale na řadě jsou další vystupující… Možná by nebylo na škodu přidat do setlistu něco z debutu Moon 2002 – Nocturnal Breed. Těším se na výše zmíněnou novinku a na další koncíky SDOS, protože stojí za to.

...Poté zahráli Six Degrees Of Separation. Chválu na ně pěnou, můžu směle označit za oprávněnou. Poprvé jsem měl tu čest seznámit se s jejich trimetalem. A bomba. Tahle čtveřice s dvěma zpěváky opravdu umí a vůbec nenudí. Váhal jsem, zda nezůstat s několika věrnými a vykašlat se na DORO, ale vyhrála racionalita a úvaha, že na SDOS se podívám někdy jindy...

Six Degrees Of Separation – už dlouhodobě vedu v kolonce “best bands of czech metal scéně“. Mají na kontě dvě desky, ale s jakou přesvědčivostí podávají geniálně zkomponovaný mix thrash/black/heavy/death metalu, to mě tentokrát dostalo přes velkou únavu do kolen!! Aktuální deska nabízí ještě lepší jízdu, než první demo a dohromady byl tohle pro mě jednoznačně nejlepší set celého festu. Gratuluji a smekám.

Jako balzám pak dokonale posloužila produkce Six Degrees Of Separation. Kluci se už dávno odklonili od doom metalových břehů, což je možná trošku škoda. Pomalé a valivé skladby v jejich podání jsem jednu dobu hltal se vším všudy. Dnešní výrazivo je už mnohem hutnější a především agresivnější. Noční vystoupení však nemělo chybu.

Na Six Degrees Of Separation jsem čekal celý večer. Už od sedmi jsem netrpělivě sledoval hodinky a těšil se. Kapelu jsem nikdy naživo neviděl a tak jsem měl trošku strach, že mě zklamou, protože jejich poslední deska je prostě dokonalá. Naštěstí se ukázalo, že mé obavy byly zbytečné. Jestliže při SSOGE vytekl Johan, tak teď stříkám já. Ačkoliv dle reakcí Johana to vypadá na společný hudební orgasmus. Kapela předvádí pecky především z posledního alba, což mě jenom vyhovuje. Občas se zajde i do časů první desky, ale to nikoho nemůže rozhodit. Dočkal jsem se hitovek jako Separated, Evening Star či Insanity. Ovšem co zamrzelo bylo, že jsem nezaslechl klipovku Light Hates Me. U kapely nejde snad nic nepochválit. Za nástroji stojí dobří muzikanti, kteří mají navíc skvělý skladatelský potenciál. Umějí skloubit jednoduchá témata s geniálními kytarovými sóly a trefnou rytmikou. To vše podporuje bezchybně podaný zpěv. Co se týče zpěvu, tak je třeba říct, že zpěvák má nezaměnitelnou barvu hlasu, která dodává této výtečné muzice korunku. Tohle je povinnost.

Když jsem někde na síti viděla fotky další české sebranky Six Degress Of Separation, nic mě neudivilo. O to větší bylo mé překvapení, jakmile jsem zahlédla jejich vokalistu. Ten chlápek na to prostě vůbec nevypadal. Před koncertem pobíhal před kavárnou a kdo ho neznal, mu nevěnoval pražádnou pozornost. Vše se ale rázem změnilo, když zmiňovaný hošan velmi štíhlé postavy a jemných rysů v obličeji nastoupil v tesilkovém rubáši na pódium. Rázem se k němu přidali další a někteří diváci nestačili valit bulvy obrovským překvapením a s myšlenkou "Kde se to v tom klukovi bere???" nadšeně naslouchali skladbám. Odhodlaní muzikanti se ponořili ještě níž než Ador Dorath a s velkým zaúpěním kytary klesali hlouběji až na samé dno deathových riffů. V tom se rázem, jako když se znenadání vznese orel do výšky, ocitli v powermetalových oblacích a ukázali svou technickou zručnost, obzvláště kytarák Wlassoid se překrásně vyšvihl. Ze svého repertoáru vyváženě vybrali svižné i zádumčivé songy, stejně jako tmou nasládlé opusy. Troufám si dokonce tvrdit, že jejich výkon byl o něco spontánnější než u Ador Dorath; mladá dravá chuť z nich kypěla a i přes jisté ostychy zpěváka se ke konci celkem slušně odvázali.

...Jako prví se představili zlínští Six Degress of Separation. Jejich vznik se datuje k letopočtu 1996. Od té doby kapela prošla nesčetnými personálními změnami – až jsem se v tom ztratil. Jestli jsem se přeci jen něco dozvěděl, tak v kapele ze začátku „působily“ klávesy, dále pak také ženský zpěv a jeden čas dokonce skupina měla tři kytary. SDOS mají dobře postavené základy v podání debutu "Moon 2002 – Noctural Breed" a ohlasy recenzentů na skupinu jsou ve více než kladné. Ještě musím takhle v úvodu podotknout, že mě velice zaujal klip „Light Hates Me“, který je volně stažitelný z oficiálních stránek skupiny.
V případě SDOS se mohou všichni škatulkáři radovat, jelikož ať řeknete jakýkoliv druh tohoto dravého, hutného, syrového stylu – tedy metalu, tak se jistě neseknete. Charakterizovat se dají asi jako doom, power, dark, gotick and thrash metalová skupina. Napříč charismatickému, spíše křičenému vokálu leadera skupiny, jenž zastává vyjma zpěváka i post baskytaristy, je zpěvová linka velice melodická a chytlavá a díky slušné intonaci a frázování je v případě dobré znalosti angličtiny i příjemně rozumět.
A teď něco o tom, co předvedli v Lampě. V mém případě se jednalo o nejzajímavější skupinu večera, a to jak po stránce instrumentální, tak produkční. Instrumentálně velice vybavená a schopná skupina s obrovským nasazením. Ten večer nebyl zvuk v DPL nic moc, ale jelikož na podiu byla jedna z nejlepších dosažitelných aparatur, tak v mém případě, tedy stojíc hned u pódia, jsem si po chvilce hledání optimální pozice vytvořil velice slušný zvuk. :o) Praví metaloví kytaristé svými hřívami ovívajíce fanoušky u pódia stojící dali ten večer za vznik mohutným riffům a občas dokonce bylo slyšet i nějaké to sólo… V případě, že tato formace opět navštíví Plzeň, tak se mnou mohou v publiku počítat...

...Dalším velkým překvapením bylo, že SDOS celou akci otevírali. Bohužel si to tímto dramaturgicky špatným tahem odskákali, protože lidi byli velice vlažní a zvuk měli nejslabší. Nevím, jaký je standart SDOS, ale jejich výkon v Plzni byl výborný! Playlist byl postavený hlavně na novinkovém albu, což je jedině dobře. Zaznělo tudíž všechno podstatné. I když na desce vyhrává skladba "Evening Star", tak vrcholem koncertu byla jistě závěrečná megašleha "Separated". Zpívající basák Doctor je jasná osobnost, která dokáže naplno ovládnout podium. Rozhazoval úsměvy na všechny strany a dával najevo, jak moc ho to hraní baví. I přes ne zrovna nejlepší atmosféru jasný vrchol večera!!!...

...Na zlínskou formaci Six Degrees of Separation jsem se poměrně těšila už z důvodu, že v Praze příliš často nevystupuje. Kromě starších věcí se hrály skladby i z poměrně nového alba Triotus, Tricephalus and Tribadism. Například zazněla písnička Masterpiece of Pain nebo Separated. Zvlášť druhou musím vyzdvihnout. Třeba tím, že se mi poměrně zdárně vtiskla do paměti a byla jsem „odsouzena“ si pívat „Separated“ celou cestu domů;). Také jsem zastánce názoru, že i dobrá písnička může být „ztracena“, pokud je zpívána člověkem s nevýrazným, nic neříkajícím hlasem.
Doctor, frontman kapely, je pravý opak. Disponuje naprosto skvělým, netypicky znějícím hlasem, na který se nedá jen tak zapomenout. Nezvyklá hudba, nazývána jako trimetal, si žádá nezvyklé oblečení. Přiznám se, že nevím, jak se tento druh oděvu nazývá;) (něco jako kutna nebo sutana) každopádně se jednalo o dlouhé černé roucho bez rukávů s červeným „kolárkem“(běžně bílý). Něco na způsob toho, co nosí běžně kněží...

...Více pozornosti se již dostalo "trimetalové" partě Six Degrees Of Separation. Ta, ač letos oslaví již desáté narozeniny, byla pro většinu přítomných velkou neznámou. I proto jsem byl velice zvědav s čím skupina vyrukuje a přiznám se rovnou, že jsem byl velice příjemně překvapen. Troufám si dokonce tvrdit, že právě Six Degrees Of Separation, byli tím nejlepším, co se to odpoledne v bloku českých kapel našlo. Ač se nejednalo o žádný přímočarý náklep, dokázala tato čtveřice strhnout poměrně dost diváků a na rozdíl od ostatních skupin, z ní nejvíc čišelo nadšení a radost z hudby...

...Malá sprška při Six Degrees Of Separation vůbec neohrozila skvělé vystoupení a dokonce bych řekla, že to bylo zatím nejlepší vystoupení těchhle sympatických mladíků od Zlína bez půvabné zpěvule Magdalenky. Charismatický Doktor si ostatně vždycky dokáže přivlastnit publikum...

...pomaličku narůstal počet lidí v sále a štafetu převzali Six Degrees Of Separation. K jejich "tri-metalu" jsem nějakou dobu hledal cestu, ale nyní mne vždy jejich vystoupení potěší. Neúprostný hrací čas jim však nedovolil víc než šest kousků pocházejících z obou prozatím vydaných řadových desek. Hala Novesty se ukázala jako velice dobrý tah, zvuk zněl výborně, i když třeba zrovna teď by pomohlo o malinko míň tak nevytahovat, pro Six degrees typické, havraní vokály...

...Krátká přestavba a na pódiu se objevila mnou očekávaná trimetalová partička Six Degrees Of Separation. Kostru jejich vystoupení tvořily songy z jejich aktuálního alba Triotus, Tricephalus and Tribadism, a tak jsem mohl vychutnat živou prezentaci skladeb jako Masterpiece Of Pain, vynikající Light Hates Me či závěrečnou Separated. Živé vystoupení jen utvrdilo mé nadšení z jejich tvorby. Oproti CD byl možná více nadsazený zpěv, ale jinak to bylo doopravdy bezchybné. Býval bych ocenil i delší set, ale dramaturgie Metalmanie je neúprosná...

...bohužel pro páteční termín jsem nestihl místní Alamogordo a jen závěr vystoupení Six Degrees Of Separation. Ale to, co jsem viděl, tak mně osobně dost překvapilo. Výborný výkon. Sice pódiová show prozatím nejde srovnávat s následujícími kapelami, ale jinak velmi dobré vystoupení...

Ovšem Six Degrees Of Separation si ujít nenechám. Škoda, že sál už v tu dobu zel téměř prázdnotou a i z pohledů frontmana Radka Zábojníka šlo vyčíst, že před větším publikem by se hrálo lépe. Nicméně, jako skuteční profesionálové, svůj set kvartet zahrál s bravurou. Six Degrees Of Separation hrají extrémnější a svižnější odnož doom metalu a jejich aktuální počin "Triotus, Tricephalus And Tribadism" patří k tomu nejzajímavějšímu, co v tuzemsku vyšlo. Myslím, že nám tato skupina ještě hodně předvede a rozhodně se těším na jejich další vystoupení.

Doctor & Six Degrees Of Separation na dobrou náladu navázali s komplikovaně nekomplikovanou směsicí několika hudebních stylů (gotika, death, black, thrash) a opět mě dokázali potěšit. Co se týká komunikace s publikem, věčně potutelně se usmívající Radek Zábojník je v této činnosti prostě skvělý … to je pravda, je to takovej RumCajs nebo snad Cipís, kterej si ráno kafe asi neosladí cukříkem, ale nejspíš v Řáholci prohání vevrky, a tak má gut mood :) Jinak moc příjemná show, během které maliličko (a jedinkrát za celá tři denní světla) sprchlo…

Počasí se chystá kabonit a další očekávaná partička Six Degrees Of Separation počíná hrát za nepříjemného deště. Před scénou se objevují samé pláštěnky a deštníčky. Playlist byl postaven výhradně na aktuálním povedeném nosiči „Triotus, Tricephalus & Tribadism“ – namátkou „Masterpiece Of Pain“, „Light Hates Me“, „Evening Star“, „Sepatared“ atd. Kdo chtěl slyšet něco z předchozí tvorby, ostrouhal. V sutaně oděný Radek „Doctor“ Zábojník set přesvědčivě odzpíval svým netradičním vokálem, rozesmátý Pickard se za bicími vyloženě bavil. Stejně tak i já během celé této produkce: další z kapel, od kterých se ještě můžeme nadát spousty dobré muziky...

Dobře nabroušeného výkonu jsme se dočkali od Six Degrees Of Separation, kteří se mohou mj. opřít o výkon své charismatické zpěvule Magdy Malaníkové. Tahle kapela má jeden nezpochybnitelný dar - dovede zaujmout stejnou měrou příznivce Children of Bodom, podobně jako dejme tomu Stratovarius."

Six Degrees Of Separation byli na živo zase úplně skvělí. Na úvod vybrali 3 songy, ve kterých Magdaléna nezpívá, pak samozřejmě přišla a jako jediná žena dnešního večera nám předvedla, jak se pěje. Kromě skladeb z debutu (teď to zrovna poslouchám a mám dojem, že hráli v pořadí jako na CD - viz recenze tady někde na MJC) zahráli taky jednu novinku s názvem Never Forget, která byla taky výborná, takže se máme na co těšit! Jako přídavek na dobrou noc zahráli Sweet Dreams – zase úplně výborný cover. Na rozhovor jsem si vychytal koho jiného než slečnu zpěvačku...

Dobrou náladu podpořili doomoví skřítci SIX DEGRESS OF SEPARATION s energetickými vodopády, vyrovnanými výkony a příjemnými propletenci nakřáplého vokálu basáka a silou čišícím zpěvem sličné Magdaleny, jež v dobrém slova smyslu evokuje DORO...

Six Degrees Of Separation byli pro mě jasnou kapelou číslo 1 celého festivalu. Nápaditá a chytlavá hudba v kombinaci s velmi fešnou zpěvačkou s úžasným hlasem. Při její produkci jsem opravdu zůstal stát s otevřenou pusou. Takhle čistě zpívat naživo - to se jen tak nevidí…

Ukrutný nárez vystriedali Six Degrees Of Separation s hudbou z trochu iného súdka, a nebol to najhorší nápad, ešte jeden brutus navrch by bol asi príliš. V horúcom letnom dni (počasie bolo počas celého festivalu na jednotku s hviezdičkou) dobre padla rezká melodická metalová hudba s prvkami thrash, doom a heavy metalu a s duetom basáka Radka (ktorý fyziognómiou trochu pripomínal istého súčasného českého komika) a speváčky Magdy. Myslím, že po jej príchode sa pred pódiom začali grupovať rôzni slobodní mládenci (sama v Pařáte priznala, že po koncerte S.D.O.S. na minuloročnom Assaulte ju istý vášnivec požiadal o ruku...), ale nejak ju to z miery nevyviedlo a spievala fakt výborne...

Další zajímavá kapela byla Six Degrees Of Separation, měli zpěvačku zajímavého vystupování a měla opravdu krásný vypracovaný hlas...

Dámy a pánové, nastupují Six Degrees of Separation! Neznáte? Tak to honem rychle napravte. Otevírak "Immortal Sins/Succubus Nights" ... nesmírně sympatický Radek v černém hábitu a kápi s vizáží rozpustilého skřítka ... a už to valí naplno. Před další skladnou přichází na pódium "Miss Assault 2002" Magda Malaníková. Jenomže pozor samci. Tahle slečna neoplývá pouze fyzickou krásou a velice příjemným vystupováním, nýbrž - a to především - famózním hlasovým fondem. Zapomeňte na různé kuňkající doomové víly a pseudooperní pěvkyně, Magda totiž ZPÍVÁ! A jak ...! Skvěle vymyšlené melodické skladby nepozbývající ani tvrdosti ani hitovosti nechaly padnout dolní čelist mnoha desítkám fans, kteří měli se SDOS co do činění poprvé (i po víceré). Megahity jako "Seeds of Evil" (tohle můžu fakt 10krát denně) či závěrečná "We shall start the Fire" nejenom mě dohnaly k frenetickému potlesku, lídr kapely ani nestačil po koncertě prodávat CD-čka a přijímat gratulace k famóznímu výkonu. Velmi pochvalně se vyjadřovaly např. i Hanele Nogolovic či Zuzka from Pešn... btw, pomyslný duel Dying Passion vs. SDOS bych teda nechtěl pískat! Ale v muzice nejde o soutěžení, že jo ...?

Vedle jsem toho času zastihnul také Six Degrees Of Separation odněkud z Velkého Ořechova. Ač jsem k tuzemským doomovkám poněkud nedůvěřivý, Six Degrees Of Separation mě svým pojetím melodického, emotivního, progresivního neo - doomu, s vysokým, pronikavým vokálem zaujali. Vcelku osobitá tvorba, i když stále jakoby v procesu zrání a vývoje.

Zůstávám nadále na béčku čekajíc na moraváky Six Degrees Of Separation, kteří se pro mě stávají dalším příjemným seznámením. Jejich živelná a energická kombinace doomových elementů, trashové rychlosti s častými vpády i do heavy metalových vod, zanechala ve všech velice pozitivní dojem, k čemuž přispěl hlavně strhující výkon křiklouna Radka. Můžu-li vám poradit, zajděte si někdy na koncert této kapely, stojí to opravdu za to!

V prostorech areálu místního hřiště proběhl v pátek již 4. ročník soutěžního rockového festivalu Session Jam 1999. Až na hradišťskou kapelu Collision, která se pár dnů před přehlídkou rozpadla, si šestice kapel ze širokého okolí těsně před začátkem akce vylosovala čísla pořadí, ve kterém se představila. Během večera mohli účastníci festivalu dát hlas kapele, která se jim nejvíce líbila. Stačilo část vstupenky hodit do skleněné urny u vstupu do areálu.
Jako první se představila domácí kapela Comma, díky níž tento festival už čtyři roky existuje. Kapela se objevila na pódiu skoro po roční pauze, což bylo místy i znát. Nápad a jiskru mělo vystoupení holešovského tria Inside. Projevem zaujal zpívající kytarista Otto Šaler, podpořed bubeníkovým vokálem.
Těžkotonážní thrash death metal až z Brumova přivezla kapela Decide. Po roce a půl své existence vydala v červnu demo „The Loss of immunity“, které pokřtí v pátek 13. srpna ve Štítné. I z něj nabídla své skladby přítomným Session Jamu. Kapela spolu se Sugar Baby pořádá podobný festival Music Session a právě brumovská kapela Sugar Baby vystoupila jako třetí. Po ospalém začátku začaly její skladby gradovat, což vycítilo i publikum a zareagovalo.
Po jejím vystoupení měl být vyhlášen vítěz letošního Session Jamu. „Nelíbí se mi to, ale o tom rozhoduje pořadatel“, prozradil nám hudebník z kapely, která ještě nevystoupila. Po několika dalších připomínkách se vyhlášení spravedlivě přesunulo až na závěr festivalu, i když pohled do uren ukazoval na jasného vítěze.
V poslední době se velké oblibě těší kapela Six Degrees of Separation z Velkého Ořechova. Fanoušci této doom metalové kapely už netrpělivě očekávají novou nahrávku, která půjde ve šlépějích jejich debutního dema Dark Ages a měla by vyjít o prázdninách. Změn doznala jen image členů kapely, včetně zpěváka Radka Zábojníka.
Jako poslední se představila březolupská skupina Slide To Open. Po druhé hodině byly vyhlášeny výsledky letošního Session Jamu, který podle očekávání vyhrála pětice Six Degrees of Separation, i když nechala ženskou vokálovou část doma.