Six Degrees Of Separation

12. 08. 2010 marastjakcyp.com bizzaro

Když se nad poslední nahrávkou SDOS celkově zamyslím, musím si dát pár facek. Nabývám názoru, že Of Us je za poslední dobu jedna z mnou nejpodceněnějších nahrávek, která mi prolezla přehrávačem. Dojem, po prvním poslechu ale příjemný, byl časem vytlačen další tunou nových kapel a alb. Tahle deska má ale svůj ksicht!
Naprosto komplexní a vyrovnané album, v níž je melodie stíhána riffem, riff rytmem, rytmus basovou linkou, basová linka zpěvem, zpěv melodií, melodie melodií, melodie kytarovým podkladem, ten zas riffem, riff sólem… Variovat bych mohl do nekonečna. Vskutku, Of Us nabízí muziku, v níž je kladen důraz na každý moment, ať je to pro posluchače zprvu nepostřehnutelný úsek. A když už jsem dílčí složky kapely takto rozfrázoval, chtěl bych dodat, že podobně je to i se zvukovým kabátkem. Neříkám, že bych, zmlsán dnešními světovými produkcemi, neměl sem tam nějakou tu hnidopišskou výhradu, ale celkově vzato je zvuk opravdu exkluzivní. Silný, čistý a úderný. Jednotlivé nástroje jsou nazvučeny perfektně, a to včetně finálního mixu (vše Šopa). Nezbývá kapele než gratulovat, protože s touto nahrávkou jako „vzorníkem“ už se dá jít do studia.
Ale chválit budu dál. Nejvýraznější v hudbě Six Degrees je melodie a zpěv. Ten může být zprvu (jako na všech nahrávkách kapely) vnímán jako kámen úrazu, protože jeho specifičnost může posluchače trošku „hryznout“. Pokud se ale přes Doctorův netradiční hlasový výraz přenesete, zjistíte, že jde přímo za melodií, táhne s motivem, míří na styčné body muziky a vychází z nich. Aby ne, když je Doctor i výrazným skladatelem. A ty melodie? Nejen, že tu jsou zastoupené v míře větší než hojné a vyskytují se v písních prakticky neustále. Jsou navíc příjemné, nevlezlé, žánrově nezařaditelné a ani je kolikrát jako melodie nevnímáte - tvoří pevné linky a ve střetu se zemními riffy a kytarovými spletenci (včetně těch basových!), se kterými si kapela po aranžérské stránce dala záležet, ustavují její druhé poznávací znamení. Kytary ale nejen riffují, podkreslují i mírně neafektovanými plochami, jsou tu skvělá a do muziky padnoucí, dynamická a nápaditá sóla (za ty Vlasoidovi gratuluji). Důrazná a místy promyšlená rytmika (např. For John) je taktéž k plusu. Žádné čtyřkové galeje, ale místy – to se týče i hudby - progresivní výběhy, epičtější harmonizování (před očima mi poblikává žárovka s emblémem Moonspell) a celková snaha nezůstat na místě a posunovat se. Vystrčit pazůrky zpoza žánrových zařazení a „kritikům“ to trošku znepříjemnit (ano, proto je v záhlaví žánr metalu, jinak bych použil něco ve smyslu blacking power emotional heavy/death? To je škatule :o ), posluchačům však naopak.
Nejsem silný fanoušek melodické muziky, ale Six Degrees se z ní podařilo udělat globálně interesantní pamlsek, protože nezapomínají ani na tvrdost a nepostrádají skladatelský důvtip. Udržení minule nastavené hranice je s konečnou platností zapisuje do tuzemské špičky (pochyboval-li o tom někdo dříve). Navíc je z kapely cítit skvělá nálada a radost z hraní, tak co bych dál zdržoval. Bezesporu jedna z letošních top desek na domácím poli a horký tip pro všechny, kteří ji přešli bez povšimnutí - Six Degrees zrají jak víno!
8/10

17. 07. 2010 Whiplashmag.net Petr Bidzinski

SIX DEGREES OF SEPARATION patří k těm kapelám, které lze bezpečně identifikovat v davu. Svého charakteristického projevu založeném na bouřících a výbojných kytarových linkách a nezadržitelném melodickém vokálu se ustálená čtveřice Doctor – zpěv, baskytara, Vlasa – kytara, zpěv, Canni – kytara a Pickard – bicí nevzdala ani na novince. Jinými slovy, album „Of Us“ je zhruba takové, jaké se čekalo. Skladby nadále disponují takřka vyzývavým tahem na bránu, přičemž kapela navíc těží z toho, že umí své písně ještě vypointovat do naprosto závratných sfér. Album je poskládáno tak, aby fungovalo jako celek. Není rozdrobeno na hlavní a vedlejší momenty. Zatímco některé počiny bývá problém vyposlechnout naráz, „Of Us“ si bytostně říká o to, aby se poslouchalo na „jeden zápřah“. Potom se i ta energie tryskající z jednotlivých skladeb nesčítá, ale násobí. V podmanivosti je opravdu velká síla této formace. A to přesto, že se pohybuje po vyjetých kolejích. Ty však svého času pomáhala budovat. „Of Us“ nesklouzává k nudným plochám nebo vyčpělosti, a je dostatečně živelné, přímé a úderné. Mnohobarevnost prezentovaných skladeb posiluje fakt, že jsou protkány abstraktností. Což pozorný posluchač náležitě ocení. Inovaci nečekejte, nicméně pramen SIX DEGREES OF SEPARATION nevysychá. Osvědčené se stále vyvíjí k dokonalosti.

07. 07. 2010 Metalirium.com Klára

Moravská kapela Six Degrees Of Separation brázdí vody české metalové scény již od roku 1996. Za čtrnáct let své existence získala výbornou pověst a mnoho skvělých ohlasů nejen od nás, ale i ze zahraničí. Zahrála si na předních českých festivalech, za svůj předposlední počin byla nominována na hudební cenu Břitva i Anděl. A tak se v září roku 2009 zavřela do Jihomoravského studia Šopa, aby zde dala vzniknout v pořadí čtvrtému studiovému albu – "Of Us". Tentokrát ne pod dosavadní hlavičkou vydavatelství Élysion, nýbrž pod vlastní značkou – Triotus.
Six Degrees Of Separation si svůj typický, žánrově neuchopitelný projev z velké části vybudovali před pěti lety na albu "Triotus, Tricephalus and Tribadism". Následující deska "Chain-Driven Sunset" z roku 2007 pokračovala v zajetých kolejích a stala se tak pravděpodobně tím nejlepším, co česká metalová hudba nabízí. Ani nejnovější počin "Of Us" příliš nevybočuje z cesty, kterou si Six Degrees Of Separation určili. Přestože vsadili na jistotu, deska pro mě nebyla snadným oříškem.
Hudba Six Degrees Of Separation představuje rozličnou směs metalových žánrů. Od základního doom metalu přes mrazivou atmosféru blacku, thrashovou rychlost i death metalovou agresi – zkrátka vše, na co si vzpomenete, v mimořádně promyšleném a uchu lahodícím provedení. Nechybí propracované melodie, energie prýštící z každé vteřiny a zejména výborné muzikantské schopnosti, podpořené originálním hlasovým projevem frontmana Radka Zábojníka. Jednoduše tri-metal ve své nejryzejší podobě!
Moravští náladotvůrci se posunuli vpřed co se týče kvality, nikoliv však hudby jako takové. Drží se svého řemesla, které i tentokrát předvedli na výbornou. Tuto skutečnost můžeme, (ovšem nemusíme) chápat jako jediné negativum alba "Of Us". Skvělá muzikantská i skladatelská úroveň, výborný zvuk, výrazná nápaditost a celkově velmi přesvědčivý projev je v neposlední řadě podpořen i jednoduchým, avšak zajímavým přebalem. Tvoří tak celistvé a originální dílo, jež potvrzuje nenahraditelnost a specifičnost svých tvůrců.
8,5/10

08. 06. 2010 Allmetal.cz Demimortus

Náádech...po jednom takovém nádechu spustí v pořadí čtvrté album kapely, která má u nás již zavedené jméno (a to je ocenění hodné vzhledem k jeho krkolomnosti) a osobitý xicht. I já jsem potřeboval takový hluboký nádech při snaze nějak ohodnotit a smysluplně popsat svoje pocity, ze vstřebávání téhle nahrávky. Co se týče nějakého opisu pro posluchače, kteří tuhle bandu znají a nebo ji dokonce mají v oblibě, je to věc vcelku snadná. Pokračuje se tam, kde se končilo naposled. Melodický metal se specifickým vokálem, který někomu sedne a někomu třeba ne, ale vždycky bude mít výhodu minimálně v osobitosti.
Co se problematičnosti onoho vynesení verdiktu nad tímto titulem týče. Jsou alba, která člověka nějakým způsobem chytí a osloví a při hodnocení se pak onen jedinec jen rozplývá. Dále jsou tu případy, které jsou tak hrozné, že člověk neví, co kritizovat dřív. A potom jsou desky, které nejsou nijak špatné, člověk ví dobře, že mají svou kvalitu a přesto ho nijak nenadchnou. Není moc co hanět a na druhou stranu těžko také něco vyzdvihovat. V mém případě je to tak trochu případ této nahrávky.
Celé to plyne ve svižném tempu, dá se u toho potřepávat hlavou, je tu dostatek snahy o invenci, dostatek nápadů, aby se člověk neukousal nudou a přesto necítím nijak výraznější potřebu poslechnout si „Of Us“ po dopsání recenze znovu. Ale je to samozřejmě jen subjektivní úhel pohledu, který se pokouším tak okatě okecávat jen proto, aby bylo jasné, že si SIX DEGREES OF SEPARATION drží nadále svou kvalitativní laťku na jisté výši a rozhodně nezklamou ty, kterým se zamlouvaly předchozí počiny.
Ten, kdo na jejich tvorbu nikdy nenarazil, by měl zvědět, že se jedná o osobitý a melodický mix, který není ani thrash metalem (i když si z něj občas bere nějakou tu říznost), ani heavíkem (i když je dostatečně zpěvný a svižný), ani nějakou odrůdou doomu či postdoomu (i když náladové melodiky si bere víc než dost). Kapela vše dělá tak nějak po svém a kapitolou samou pro sebe je Radkův skřetí zpěvořev.
Sám za sebe můžu říct, že se mi opravdu líbí „Idiot“ (to nebude náhoda hehe) a že se mi paradoxně nejvíc zamlouvají sóla a motivy, které mi svou náladou lehce připomínají Paradise Lost. Žádné vykrádání. Jen mi tyhle britské legendy připomenula nálada, která je v oněch chvílích z hudby cítit.
Většina songů je inspirována reálnými postavami a taky proto se jmenuje „o nás“. Je potom logické, že se v hudbě odráží široká škála pocitů. Nic šokujícího, objevného nebo dech beroucího. Jen život. Který sám dokáže člověku mnohdy ve své obyčejnosti přinést to nejroztodivnější a nejmagičtější... možná sami právě tohle najdete v hudbě SIX DEGREES OF SEPARATION...výýdech!

31. 05. 2010 Metalzone.info 666XHE

Výrazové kořeny Six Degrees Of Separation jsou natolik pěvně a hluboce usazeny v hutné metalové zemině, že s nimi sotva někdo pohne. Pro někoho to může zavánět stagnací, pro jiného naprostou přirozeností. Já osobně patřím do té druhé skupiny, neboť nějaké markantní změny u SDOS by byly momentálně až nezdravé a taky proč něco měnit, když je to skvělé a stále výborně fungující. Proto i nové album „Of Us“ je prostoupeno duchem SDOS skrz naskrz.
Rotující ostří žánrového mixéru zde opět rozmělňuje a vzájemně mísí black, death, doom a thrashmetalové ingredience. Tato směs ovšem nemá nevalnou příchuť pátečních karbanátků. Vše je naprosto čerstvé a chuťově bohaté. V případě SDOS se s předkrmem v podobě intra nepočítá, a proto se jde rovnou k hlavnímu chodu, jehož první sousto „F-2370“ vás doslova smyslně naplní. Toto vás samozřejmě nezasytí na dlouho a proto dychtivě ochutnáváte i další kousky z bohatého menu. Na první pohled se zdá být hudba SDOS poněkud jednodušší, a tak si říkám, v čem vlastně tkví to kouzlo jednotlivých skladeb? Pozitivní energie a podmanivá atmosféra byla vždy silnou stránkou kapely, a proto se při poslechu soustřeďuji i na různé detaily. No a zde nalézám tu skrytou sílu. SDOS až neuvěřitelně efektivně využívají každičký tón všech nástrojů, takže zde zbytečně nic nepřebývá a zároveň ani nechybí. Řekl bych, že každý tón má své přesně vyhrazené, přitom naprosto přirozené místo. Holt skladatelská múza opět SDOS nepolíbila, ale vlepila jim rovnou pořádný „francouzák“.
Hledat zde nějaké chyby, je zcela zbytečná ztráta času. Snad jen určitý náznak podobnosti s kapelou Paradise Lost ve skladbě „Of Unrealistic Ambitions“ nemusí být někomu po chuti. Když se tak zaposlouchám do Doctorova vokálu, i zde nalézám v některých partech určitou spojitost s Nickem Holmesem, který navíc zrovna sedí u piva s Peavy Wagnerem. Tyto spojitosti a podobnosti bych rozhodně za nějaké výrazné chyby nepovažoval, ale jak říkám, nějakému škarohlídovi by to snad vadit mohlo. Přece jen bych se rád zmínil ještě o jedné skupině, či lépe řečeno jejich desce. Při opakovaném poslechu, již znatelně prostoupen atmosférou „Of Us“, si uvědomuji, že podobné slastné pocity jsem měl při poslechu alba „Skyforger“ od Amorphis. Přestože nemají SDOS a Amorphis po hudební, žánrové ani zvukové stránce vůbec nic společného, ta pozitivní energie a atmosféra vyzařující z obou alb na mne zkrátka působí podobně. Toto je ale čistě subjektivní názor, takže na něj buďto zapomeňte, nebo ze zvědavosti vyzkoušejte, zda na tom budete stejně jako já.
Z hromady CD, které mi došly k recenzi, jsem si záměrně nechal „Of Us“ až nakonec, neboť jsem tak nějak doufal, že by to mohla být pomyslná třešnička na recenzentském dortu a skutečně tomu tak je. SDOS mě prostě srazili na kolena a jsem rozhodně rád, že se tak stalo. Přestože by se mohlo zdát, že z vytěženého žánrového dolu nelze vykutat již žádné zlato, SDOS se to podařilo a přitom se nejedná o pouhý prach, ale pořádně velké zlaté valouny.
9,5/10

17. 05. 2010 Payo Zine Defila

Uplynuly čtyři měsíce od vydání první pochvalné recenze. Přesto, že album bylo v každém dalším článku vyzdvihováno a skoro mu byla připisována svatozář, tak jsem čekal, navštěvoval koncerty a pečlivě poslouchal.
Když jsem v roce 2005 slyšel poprvé TRIOTUS, TRICEPHALUS AND TRIBADISM nebál jsem se jásat. Veliký pokrok od předchozího výborného alba a každá skladba neuvěřitelně chytlavá. O dva roky později přišel netrpělivě očekávaný CHAIN-DRIVEN SUNSET a znovu z něj byla cítit radost z hudebního projevu a mé pochvalné reakce nebraly konce. Od „Of Us“ jsem automaticky očekával vytříbenost hraní a skladby, které se vryjí do paměti. Tento stříbrný kotouč mi ukázal, že po letech nemusí kapela být nutně vyčpělá a není nutné vydávat šedou tvorbu, kterou drží nad vodou jméno. „Of Us“ je zásah do publika, který se neminul a dělá dobré jméno české scéně. Přesto, že je Doktorův zpěv místy "skřehotavější", než bývalo zvykem, tak to lyričnosti textů neubírá na kvalitě a výsledný vokalický přednes je opět nesmazatelně chytlavý. Kytarové riffy vás postrkují kupředu celým albem a 52 minut vtěsnaných do 11 skladeb uteče jako voda. Rychle nastoupivší gradace nasazená skladbou "For Hannah" vás uzemní, postupující melodie ukolébají, jen aby přišla "Guilts Is A Vector Of Time", která znovu zarazí do křesla. Ucelenost skladeb a hezký digipack už jen dolaďují vysokou laťku hudební produkce, jejíž kvalita je nesporná.
Všichni pravověrní fanoušci už CD doma dávno mají a recenze je nezajímá, jelikož si vytvořili názor vlastní. Přesto se i já připojím k těm, kteří album vyzdvihují a urputně ho budou obhajovat. Přes veškeré nadšení se neubráním dojmu, že se SIX DEGREES OF SEPARATION nepodařilo překročit vlastní stín z předchozích let. Ale proč překračovat, když ho lze obejít?
9 / 10

01. 05. 2010 Fobia Zine IFA

Často se pod recenzemi mluví, nebo spíše „píše“ o objektivitě autora. Někteří jedinci do dneška nepochopili, že žádná objektivita neexistuje – nemůže existovat. Na základě tohoto nepochopení pak vyvstává snaha kritika kamenovat za jeho názor, místo respektu. Z těchto důvodů jsem si dal od nové desky Six Degrees Of Separation (SDOS) více jak tříměsíční odstup a snažil se povznést nad věc – pokusit se být objektivní…
Nicméně nezadařilo se, jsem přece jen člověk. Často chladný, častěji však otevřený a plný pocitů, a jestli je něco, co dokáže evokovat veškeré mé pocity, tak je to právě hudba abstraktního tělesa SDOS. Jestli mě ještě nějaká kapela při živém vystoupení dokáže přilákat k pódiu, donutí mě rozpustit si svých posledních pět vlasů a urvat si hlavu, je to právě SDOS. Ano, jsem velkým fanouškem této skupiny a být třináctiletá holka, tak snad nosím Doctorovo slipy a olizuji ksichty kapely z plakátů na zdech.
A velkým fanouškem kapely zůstávám i po poslechu Of Us. Sice už se nejedná o takový výbuch, jako na předchozích deskách, nicméně kapela neztratila ani na čtvrté nahrávce nic ze své síly. Jestli SDOS mají s něčím problém, tak je to vlastní minulost, neboť jejich předchozí alba jsou tak silná, že musí být hodně těžké je alespoň obhájit a neopakovat se. A to se podařilo. Kapela dosáhla svého standardu a zůstává i nadále na vrcholu hory.
Of Us vévodí především bezvadným zvukem. Vše je posazené jak má být, vše je naprosto srozumitelné. Skladby samotné jsou utkané jako vždy citlivou jehlou, a co jim rozhodně nechybí, je poctivost. Co mi zde ale chybí trochu více, je hitový potenciál více skladeb. Z předchozích alb jsem si zvykl, že mě čtyři až pět songů totálně odstřelí. Snad je to už vysokou náročností ucha, zhýčkaným z minulých období, ovšem to chce stále více. Dušička je uspokojená. Stále je krásné, se probírat melodiemi a klikatými cestami alba, ale zároveň nabývá pocitu, že zde opravdu něco chybí. I přesto by jsem vyzdvihl skladby jako F-2370. Of Unrealistic Ambitions či Of Common guilt. Tyto naplňují zcela přesně mou představu. Být takhle vysázeny všechny perly, tak by jsem asi spolknul lampičku a dělal chodící žaludeční stroboskop. Moc dobře si ještě pamatuji prvních poslechů alba Tritius, kde byl co song, to hit, a já tenkrát málem převrátil auto na zadní světla.
Podobné záchvaty mě chytají jen u tří zmíněných hitovek. Tím nechci říct, že zbytek je vata, to vůbec ne. Jak jsem napsal již na začátku, kapela si stále drží svůj vysoký standard. Jen mám pocit, že ty nejlepší zbraně byly použity na předchozích deskách. Kdo si zamiloval SDOS, ten určitě nepohrdne touto plackou. Je tam vše, co chceme slyšet, jen ty hitovky prostě chybí. CD je navíc zabaleno v pěkném digipacku, tudíž není jistější investice, než do tohoto skvostu.
Hodnocení autora: 9

19. 04. 2010 Pařát Herdron

Po tolika letech se dá říct, že stojíme před novým albem klasiků české melodic metalové scény, byť s kořeny často napuštěnými smrtelnou infikací. Stopy death metalu se ale paradoxně ztrácejí s hlasovou klenbou Radka Zábojníka alias Doctora (též baskytara), jehož výstřední vokál neumí být "zlý" a misky vah vyvažuje. Poněkud překvapivě se ponejvíce v první skladbě "F-2370" dotyčný pouští do sípání (charakteristické pro spuštění otěží "černého metalu"), což je jeden z mála nečekaných momentů. Myslím si, že letití posluchači SIX DEGREES OF SEPARATION (SDOS) třeba s každou novou deskou čekají na něco inovativního, ale po poslechu jsou nakonec rádi za staré dobré SDOS a něco tak kvalitního zase vůbec nečekali. V tom je asi největší síla této kapely. Ze zdánlivě vyčerpaného po letech udělá novou kapitolu přímo navazující na tu předchozí a pro vysoký standard neponechá náhodě ani zvukovou složku. Naopak tipuji, že náhodným posluchačům by mohlo Doctorovo netypické hlasové zabarvení lézt pod kůži pomaleji, též složitě vypreparovaná hudba (hlavně kytarový dvojzápřah) není nic pro "rychlonožky". Jako návod pro prvotní použití by mohla sloužit refrénem fantasticky vygradovaná trojka "Of Unrealistic Ambitions". Jedenáct nových skladeb je znovu nabito obrovskou energií, až by si našinec posteskl, co toho českého Honzu vedlo k důvodu nevypravit se do světa, a místo toho zůstal ležet doma za pecí.
1-

18. 04. 2010 Abyss Zine Ladislav Oliva

Zlínská formace SIX DEGREES OF SEPARATION již vydatně potěšila prakticky všemi staršími počiny, kterými si dokázala vybudovat značný respekt. A vše nasvědčuje tomu, že v těchto zajetých kolejích hodlá pokračovat nadále. Jedinou skutečnou změnou je výměna firmy. Jelikož dosavadní Élysion se zabývá více vlky než hudbou, rozhodli se pánové nové album zvěčnit na vlastní nové značce Triotus, jejíž název zjevně odkazuje právě na jednu z předchozích nahrávek. Ve střídmém, ale docela pěkném digipaku se nachází ještě úchvatnější shluk tónů.
Co vždy bylo a nadále je na této kapele imponující, je její stylová neuchopitelnost či nezařaditelnost. Soubor hraje vše dohromady a zároveň nic z toho. Lze vyjmenovat řadu škatulek, k nimž je částečně přičichnuto, leč nikoliv ve smyslu střídání žánrově odlišných pasáží či skladeb. Kapela nabízí, aniž by však sklouzávala k monotónnosti, pořád zhruba totéž, ovšem téměř v každém okamžiku se souběžně protíná hned několik vlivů. Je cítit heavyspeedové kořeny, přesto zní celek docela progresivně. Jsou patrné doommetalové základy, ačkoliv je to muzika velice hybná. Lze vystopovat až deathmetalovou syrovost, trvale se vznášející blackmetalově potemnělý oblak i neustálé nutkání k drtivě thrashovému nástupu, jenž souběžně prosvítá i zjevný melodický rámec. Zkrátka všechno a nic. Tvrdý oříšek všem zarytým škatulkářům. Důkaz toho, že dělit výroční metalové ankety na jednotlivé žánrové přihrádky je občas docela nesmyslné. Tohle je ultrametal, který absorboval téměř vše.
Pestrost vlivů by nebyla ničím, nebýt zřejmého muzikantského i kompozičního talentu. Skvělé studio se skvělým producentem poskytlo skvělý zvuk, jehož sytost je optimálním opěrným bodem pro velmi přesvědčivý projev skupiny i jejího vokalisty. Přestože se popsaná nadžánrovost promítá do jediné či lépe řečeno jedinečné výrazové polohy, v jejím rámci se podařilo zplodit výrazné skladby, jež udivují množstvím drobných nápadů i obrovským emociálním potenciálem.
Na jediné nadechnutí se rozjede nekonečný příval tónů a riffů, jež se spojují do velice povedených a energií natlakovaných kompozic "F-2370", "For Hannah", "Of Common Guilt", "Guilt Is a Vector of Time", "Felicitas" nebo "For Jack". Než se s posledním vydechnutím celá tato bouře přežene, dojde i na nějaký ten zvolňující problesk, hlavně asi v písni "For Me", přičemž zde i jinde se podařilo vokálním odstíněním bravurně zvýraznit opravdu zajímavé refrény. A navíc skladby na sebe bez oddychu navazují, čímž spolutvoří nesmírně kompaktní celek. Ten je opět důkazem specifičnosti a rozpoznatelnosti této schopné formace, jejíž další konání je již nyní předmětem těšení se.
80%

18. 04. 2010 Abyss Zine Jakub Němec

SIX DEGREES OF SEPARATION představují svým způsobem sázku na jistotu. Moravská čtveřice si utvořila tvář na přelomovém albu "Triotus, Tricephalus and Tribadism" a od té doby pokračuje v zajetém trendu. "Of Us" z této řady nijak nevybočuje. Je o poznání ostřejší než předešlé "Chain-Driven Sunset", to je pravda. Posluchač se dočká post-doomové atmosféry, skvěle sehraných muzikantů a naléhavého Radkova zpěvu, který však nepostrádá uvěřitelnost. Dočká se i energie. A originality. A vůbec… ale.
Teď budu za kacíře. Začínám mít pocit, že se SDOS točí v kruhu. Před lety vytvořili unikátní hudební projekt, kterým zbytek českých kapel nechali hluboko za sebou. Dneska z této pozice jen opatrně pokukují dále. Určité přitvrzení oproti poslednímu albu je bezpochyby krokem vpřed, jak se projevuje ve skladbách "For Hannah" a "Of Unrealistic Ambitions". Ale v podstatě už pět let jedou ve stejných kolejích.
Přesto všechno hlásám do celého světa: "Mrdat!". "Of Us" je vynikající deska, která nemá na české scéně obdoby. Až se objeví další kapela, která bude mít takový potenciál jako SDOS, dejte mi vědět. Po technické stránce desce není naprosto co vytknout, kapela navíc dokáže i emocionálně nakopnout. Tuhle hudbu můžu stejně poslouchat doma na špatnou náladu, jako si na ni ukroutit hlavu na koncertě.
Možná je dobře, že se kapela nepouští do nějaké samoúčelné progrese. Jen mám takový pocit, že by se vůbec nemusela bát svůj výjimečný potenciál projevit trochu kreativněji. Ale ve finále je to v podstatě jedno.
80%

18. 04. 2010 Abyss Zine Štěpán Šimek

Ať nahlížím na desku "Of Us" z mnoha úhlů, musím chtě nechtě konstatovat jediné, SIX DEGREES OF SEPARATION se dostali na samou hranici svých schopností. Pakliže první počiny z počátku nultých let reprezentovaly svěží přístup v notně zatuchlé tuzemské (post) doommetalové scéně, tak v současnosti ono počínání začíná poněkud zabředávat též k jistému neinvenčnímu stereotypu. Chtělo by se zvolat, že: "opakovaný vtip není vtipem", neboť SIX DEGREES OF SEPARATION zdá se, asi další neskrývají v rukávu. CD "Of Us" sice zní jako celistvý megalit, neroztříštěně a soudržně, pokud u jiných počinů tyto vlastnosti kvitujeme, u SIX DEGREES OF SEPARATION koherence materiálu zašla tak daleko, že se jednotlivé skladby navzájem slévají. Nízkou či spíše minimální diverzitu hudební náplně považuji za největší úskalí nahrávky. Připočteme-li notně "oldschoolácké" čili nesmírně konzervativní vyznění, lze konstatovat jediné, kvartet poněkud ustrnul.
55 %

04. 03. 2010 Volumemax Asator

Vskutku mě těší a hřeje u srdce, když z nahrávky přímo číší ten pocit, jako kdyby si celá kapela sedla a na jeden zátah během relativně krátké doby napsala celé album jenom z muzikantnského nadšení a potřeby ventilovat všechny svoje nápady. U Moraváků SIX DEGREES OF SEPARATION tomu tak s největší pravděpodobností nebylo, ale přesně tohle mě napadlo, když jsem poprvé uslyšel úvodní skladbu „F-2370“ a další dva songy následující, tedy „For Hannah“ a „Of Unrealistic Ambitions“ (popravdě jsem si ani nevšiml, že už poslouchám třetí vál). Nejspíš za to může ten neuvěřitelný tah, kterým toto úvodní trio disponuje, možná za to vděčí síle, plynoucí z perfektně nazvučených kytar (včetně basy). Ty tvoří velmi solidní podklad pro střízlivě melodické party, kterým pak nasazují korunu takřka dokonalé vokály, pohybující se někde mezi vícehlasým chraplákem a vysokým black metalovým death growlem. Právě zpěvy považuji za jednoznačně nejsilnější článek celého alba, bez něhož by tato deska nebyla ani poloviční. Tam, kde jsou si jednoduché kytarové melodie a občas trochu repetetivní – byť velmi úderné – riffy podobné jako vejce vejci, tam zpěvy vytěží maximum a vytáhnou skladbu o třídu výš. O výborně napsaných textech nemluvě.
K tomu všemu kladně přispívají zajímavě pojaté bicí, které se, zdá se mi, z počátku alba nesnaží o nějakou šílenou rytmickou kreativitu, jako spíš o překvapivé a náhlé změny rychlosti, a to bez nějakých zbytečných breaků. Přibližně v druhé třetině alba se už toto mění a začínají se objevovat, krom zběsilých blast beatů, i nějaké ty nápaditější rytmy, takže jednoduchost nebo strohost bubeníkovi opravdu vytknout nemůžu. Co bych mu však občas nejradši vytknul, je zvuk kopáku s na můj vkus až příliš výraznou tečkou. Tomu se podařilo párkrát mi vlézt na nervy se svým příliš agresivním vlítnutím na scénu. Nicméně nejedná se o nic zásadního a tak, stejně jako vlastně všechny nástroje, hodnotím bicí party jako výborné, zde možná s malým, ne moc významným, mínusem.
Jak už jsem se zmínil, některé kytarové party si chvílemi začínají být docela podobné, přesto ale po celou dobu hraní nehrozí stereotyp. Kapela má totiž tendence své bušivé pasáže často prokládat osvěžujícími vložkami, zejména pak nezkreslenými kytarami nebo ne tak úplně složitými efekty, podpořenými kytarovými sóly, která se velmi lehce natlačí do hlavy a ještě nějakou dobu tam doznívají. Velmi dobrá práce byla odvedena také na líbivých refrénech, jež vlastně tvoří nejdůležitější poznávací znaky jednotlivých skladeb (ne-li nejzajímavější části skladeb vůbec) a jen tak se neoposlouchají.
SIX DEGREES OF SEPARATION jsou evidentně zkušení hudebníci, kteří dobře ví, kdy se opakovat a kdy přestat, kdy přijít s něčím novým a kdy se držet zaběhnutých kolejí. Přesto mi ale na tomto albu chybí něco hlubšího, takový ten smysl pro dotažení věcí do každičkého detailu, díky kterému neskutečně žeru například Big Bossův EQUIRHODONT, Američany AGALLOCH nebo Mäenpuuv WINTERSUN, díky kterému jsem schopen udělit desítkové hodnocení. Takto jde „pouze“ o výborně napsaný materiál, který na české scéně nemá moc „konkurentů“, s kterými by se mohl srovnávat, pakliže mluvíme o podání, stylu a pojetí. Jenže i tak se na desce vyskytují nějaké ty slabší pasáže nebo drobné chybky a po dohrání se naneštěstí nedostavil ten pocit „já chci víc!“, který o desce vypovídá docela dost, takže, zdá se, budu muset udělit „slabých“ osm a půl bodu. Nuže, škoda, tato deska nemá k naprosté excelenci zase tak daleko...
Hodnocení: 8,5/10

20. 02. 2010 Innocence-music Behemoth

A je to tady! Na tuhle desku jsem se, přiznávám bez mučení, těšil jako malej klouček. Ale nepředbíhejme, nejdříve se sluší kapelu řádně představit a přiblížit ji tak čtenářům, kteří ještě něměli tu čest se s kapelou Six Degrees Of Separation seznámit. Ale já se ptám, jsou vůbec takoví? Pokud ano, nezbývá než jim se škodolibým úšklebkem ostrouhat mrkvičku. SDOS řadím ke špičkám českých kovotepců a myslím, že nejsem sám. Minimálně dvě předešlé desky "Triotus, Tricephalus And Tribadism" (2005) a "Chain-Driven Sunset" (2007) mě utvrdily v tom, že tady máme co dočinění s partičkou pořádně vypečených muzikantů. Otázkou však zůstává, jak na tom bude letošní přírůstek "Of Us".
Hned na první pohled mě zaujalo vizuální zpracování desky. Ta je k dispozici ve formě digipacku, jež se opravdu vyvedl. Motiv bookletu je vcelku jednoduchý, přesto však v sobě skrývá zajimávý nápad. Dlouho se ale kochat jen pohledem nevydržím a nedočkavě vkládám kompaktní disk do přehrávače, aby si i sluchové orgány užily. Přichází chvíle napětí, zatímco se žhaví laser v optické mechanice... A už je to tady. Žádné uvitací intro se jako obvykle nekoná, což považuji za ne bezvýznamné plus. Ne, Six Degrees bez varovaní zaútočí na vaše slechy tvrdým a nemylosrdným frontálním atakem. I když úvodní skladba "F-2370" zavání spíše optimistickou náladou, což je poměrně nezvyklé u této formace. Že by kapelu už omrzely temné vody melancholických bystřin? Ale kdepak, další skladba už je ve staré režii a nabízí posluchači ten starý dobrý tri-metal, na který se tak těšil. Na druhou stranu, tvorba Six Degrees je především o náladě, skladby jsou náladové a hodně záleží, jak je v danou chvíly naladěn sám posluchač. Stejné skladby mohou v různých chvílích vyznít a hlavně zapůsobit odlišně, což jsem nejednou poznal už u starších desek. Nejinak je tomu samozřejmě i u nového přírůstku "Of Us".
Abych jen nechválil, snažil jsem se najít na desce nějaká negativa. Moc jich není, přesto je tu ale jedno, které nemohu nezmínit. Ono je to takové trošku "pseudo negativum" a pro někoho to může být naopak záležitost pozitvní, takže je na každém, aby si to přebral po svém. Jde o to, že novinka se od svých dvou předchůdců nijak zásadně neliší. Chybí tu vývoj kapely a když si poslechnete tři poslední desky na jeden zátah v náhodném pořadí, asi byste nepoznali, která deska je novější, která starší a která prostřední. Samozřejmě za předpokladu, že byste je neznali. Stejně tak, pokud byste přehrávali náhodně skladby z posledních tří desek, asi byste ani nepoznali, kterou že to desku zrovna posloucháte. Ano, tvrzení je to trošku nadsazené, neboť kvalita se za těch pět let, zvýšila a to nejen kvalita zvuku nahrávky. Kapela se více vyhrála a skladby jsou čistší a promyšlenější. Na druhou stranu ale zásadní vývoj chybí a kapela možná tak trochu stagnuje. Teď už si každý musí přebrat, zda-li je to dobře, nebo špatně. To, co kapela předvádí předvádí vskutku bravurně a já jim to s potěšením zobu přímo z ruky, a to že se nijak zásadně nesune někam dál mi zase tak moc nevadí... alespoň zatím.
Co ale vlastně album "Of Us" přináší? Především melancholicky laděné melodie v drsném metalovém kabátku. Doctorův specifický vokál je snad samozřejmostí, tentokrát svůj arzenál rozšířil o všelikeré, někdy téměř black metalové, skřeky, jež s lehkostí zakomponoval do jedenácti skvělých skladeb, které vám nedovolí nadechnout se po celou dobu přehrávání. Na tomto albu, stejně jako na ostatních deskách Six Degrees Of Separation, oceňuji, že jednotlivé skladby mají co říct, nejsou tu jen proto, aby tracklist vypadal delší a zajímavější, nebo prostě proto, že kytaristu napadl zajímavý riff, který prostě musel na desce být i přes to, že skladba, do které byl zakomponován, postrádá jakýkoli smysl. Six Degrees své skladby promýšlejí a hrají si s nimi, alespoň já z nich mám ten pocit.
Co říct závěrem? Jednoznačně doporučuji si tuhle záležitost sehnat. Pokud Six Degrees Of Separation znáte, jistě tak bez okolků učiníte, pokud ne, bežte před zrcadlo, dejte si jednu facku z levé strany, pak jednu z pravé a upalujte si ji někam koupit. A rovnou si pořiďtě i ty starší, protože to za to prostě stojí.
Verdikt:
Poslechněte si to, určitě neprohloupíte!

14. 02. 2010 Rum zine All

Na proudu času se střetla kapela SIX DEGREES OF SEPARATIONS s R.U.M. Zinem! Obě složky si to hrnou svou vlastní cestou, je to neuvěřitelné, ale nemohu nevzpomenout na časy, kdy jsem z obálky vytahoval kazetku „Dark Ages“ a posléze ji naposlouchal naprosto nemilosrdně! Nevím, kterak to přesně vyjádřit, ale právě ke kapelám, které tehdy lemovaly cestu R.U.M. Zinu, k těm mám naprosto nedotknutelný vztah. Náš začátek byl spojen s jejich začátkem a ještě pikantnější je sledovat kapelu dosahující met, o kterých na začátku své cesty pouze snila. Stačí, když zalistujete v našem archivu a naleznete rozhovor téměř jedenáct let starý. SIX DEGREES OF SEPARATION jsou tu stále, živí a plní chuti dokázat něco víc. Čtvrté album „Of Us“ kapelu zachycuje opět v poněkud odlišnějším světle, i když od první skladby si budete jisti, že tohle zkrátka jsou SIX DEGREES OF SEPARATION!
Vokál Radka Zábojníka je tak charismatický, že i kdyby kapela učinila kopec kotrmelců, stejně byste se ji nemohli splést. Ovšem i kytarový rukopis Canniho a spol. je dalším určujícím faktorem, který k tomuto spolku na 100% patří. (když cesta k osobitosti nebyla rozhodně vydlážděna jednoduše). SIX DEGREES OF SEPARATION se však dokázali vymanit z doom metalových počátků, a protože tak bylo učiněno poměrně citlivě, naskýtá se nespočet hudebních cest, jen zvolit tu pravou. Obdobně tomu bylo i v době vydání desky „Chain-driven Sunset“, za kterou si kapela s určitostí stojí, ovšem pokud by někdo z vás čekal plynulé pokračování „Of Us“, spletl by se! SIX DEGREES OF SEPARATION se totiž ve své prozřetelnosti přiklonili k trošku odlišnějšími odstínu sebe sama. Ke ztrátě vlastní identity však nedošlo, rozhodně se nedá tvrdit, že by se kapela vydala na steč neprůhlednou progresivitou, i když by v budoucnu možná chtěla (nekoukám až mo do karet?) Paradoxní však je, že „Of Us“ patří k možná nejmetalovějším dílkům, který kdy dali Radek a spol. dohromady.
Album otevírá agresivní vypalovačka „F-2370“ s nezkrotnými sypačkami (skoro až blackovými) a dokonale vtíravými melodiemi, jenž do vaší paměti zapustí kořeny téměř okamžitě. První vteřiny dávají na srozuměnou, že zvukový kabátek bude hodně luxusní záležitostí a také se tak skutečně děje! Vřele doporučuji intenzivní poslech v kvalitních sluchátkách. Prima paráda! Ale pojďme opět k rozboru skladeb. „Of Unrealistic Ambitions“ zní jako kdyby finští AMORPHIS snídali žiletky. Na povrch znovu vyplouvají libozvučné kytarové melodie a tím je definitivně odkryt průvodní znak nahrávky. Intenzita do kamene vytesaná!Album nemilosrdně míří ke své gradaci, když se mu do cesty postaví skladba „Guilt Is A Vector Of Time“ a od té chvíle jakoby hochům trochu docházel dech. Že by pouhá záplata nad jinak promyšlenou skládankou? No, ruku na srdce – ani návrátivší se romantika v podobě „For John“ mě za srdce příliš nechytila. Když se pak kapela vrací do svých pozic v podobě závěrečných dvou skladeb ( „Felicitas“, „For Jack“), kouzlo předchozích tracků se jaksi nedostává. Zkrátka a jednoduše – „ten závěr už je trochu nudný“.
I tak ale SIX DEGREES OF SEPERATION vytvořili zdařilé album. Milovníci metalových kytar budou rozhodně potěšeni! Skladbám nechybí pracně vybudované know-how z let minulých a tato skutečnost se bezmezně cení. Jsem zvědav, kterak kapela naloží s albem následujícím. Pevně věřím v SIX DEGREES OF SEPARATION opět v jiném odstínu. Závěrem dodávám, že CD vyšlo v podobě černo-červeného digi-packu, který působí sice jednoduše, ale zároveň velice vkusně. Tvrdá práce přináší plody a užitky!

10. 02. 2010 MetalForever & Metal Man Venca Votruba

Haleluja! Už při prvním poslechu „Of Us“ bylo jasné, že se SIX DEGREES OF SEPARATION opět trefili do černého. Po velice slušném, avšak méně výrazném „Chain – Driven Sunset“ přicházejí s peckou, která nezná slitování. Je razantní, tvrdá jak skála, neskutečně hitová a do posledního tónu povedená. SIX DEGREES OF SEPARATION nasadili trošku přímočařejší ráz a svým brutálním nasazením se vrací k vlastnímu monumentu – „Triotus, Tricephalus and Tribadism“.
„Of Us“ má poměrně syrový zvuk, který je ale slušivý. Pěkně voní například v místech, kdy se kapela pouští do hard rockových teorií (čímž navazuje na předešlé album). V těch se vyžívají hlavně kytarová sóla. Ale nebojte, i přes takové momenty je nahrávka nářez jak sviň. Žádná zbytečná progrese, a přesto máte pocit, že se toho děje neskutečně moc. Každý song tepe vlastním životem a v určitých momentech bouchá jak sopka napumpovaná lávou. To pak přijde refrén skladby „For Hannah“ a člověk má chuť zničit byt.
Bylo by zbytečné čekat, že SIX DEGREES OF SEPARATION přijdou s deskou, která by nenavázala na předešlou tvorbu. To ani nikdo nechce. Pánové pilují svůj osobitý styl do maxima. Že řekli všechno na „Triotus...“? Ale kdeže, SDOS mají stále energie na rozdávání. A hlavně – nápady neubývají. Dva roky stačily k vymyšlení tohoto majstrštyku. „Of Us“ není lepší, než „Triotus...“. Není, protože to ani nejde. Jenomže stejně tak není ani horší. Přivítejte bezpochyby jedno z největších tuzemských alb roku. Vlastně i veškerých předešlých roků...
10/10

07. 02. 2010 Metalista.cz John Constantine

Do styku s tvorbou tohoto moravského tělesa jsem poprvé přišel už před necelými třemi lety v době, kdy vydali svůj předešlý počin "Chain-Driven Sunset" (brzy se dočkáte i jeho recenze), nicméně veškerá má pozornost, kterou jsem jí tehdy věnoval, spočívala ve stažení několika mála skladeb z jejich profilu na bandzone a v jejich nedbalém poslechu. Snad proto pochopíte, že když jsem zhlédl jejich videoklip Light hates me vyznačující se mě sympatickou toolovskou estetikou a investoval i do CD, jimž věnuji následující tři recenze, že jsem zoufale bil hlavou o zeď a marně se ptal sám sebe, jak jsem si takovou lahůdku mohl tak dlouho odpírat.
Prosím, nepodléhejte dojmu, že by se jednalo o blyštivý šperk, který Vás jednoduše uhrane. Uchopit se „Šesti stupňů odloučení“ totiž není tak jednoduché. Nehledejte žádné hráčské kulišárny ani propracované aranže, byť tíha produkce tohoto počinu lpěla na bedrech slovutného studia Šopa. Cesta do tohoto osobitého mikrokosmu totiž závisí na Vaší schopnosti vnímat drobné nálady, jimiž jsou skladby "Of Us" protkané. Odmyslíme-li si totiž méně sofistikované sólování, myslím, že při troše dobré vůle máme před sebou materiál, který má blízko k tvorbě jiné zahraniční veličiny, a to seattlovských NEVERMORE. I v "Of Us" je taky možné cítit podobný tlak na solar, ne tak však silný a cílený, ovšem pokud ve svém kovem prorostlém srdci chováte alespoň trochu masochismu, obrníte se trpělivostí a nekapitulujete po prvých posleších, garantuji Vám zážitek, který si rádi ještě zopakujete.
Disk otvírají poměrně přímočaré kousky a z mého pohledu asi nejpovědenější kousky F – 2370 a For Hannah okořeněné žíravými blackovými ozvěnami. Toto echo můžete zaslechnout ještě několikrát, například ve opusu For Me. Pokud ovšem černému kovu neholdujete, nezoufejte, pamatováno bylo i na Vás. S podobnými výlevy kapela velmi nakládá uvážlivě. Určitě náznaky progresivních rytmiky naskytnou For John a Guit is a vector of time, nicméně ani tu nepočítejte s tím, že by šlo v rámci "Of Us" o výrazný trend. Vůbec všechny stylové odkazy jsou do výrazu „Šesti stupňů“ natolik umně vpraveny, že je snad zprvu ani nezanamenáte, což mě těší. Co mě však dělá vrásky na čele, jsou texty, jež sice Doctor podává s patřičným umem i vehemencí, ale nedokáže tím zakrýt jejich základní nedostatek, prázdnotu. Je sice v pořádku, že verše netíží fatálnější gramatická zvěrstva, ale těžko se mi v nich hledá náznak jakéhokoliv poselství. Škoda, poněvadž v opačném případě by na výstupním hodnocení rozhodně tolik nešetřil.
8/10

04. 02. 2010 Metalopolis.net Louis

Je asi nejspíš samozřejmé, že prakticky každé album je přímým produktem a obrazem umělce či kapely, která jej stvořila. Prohlásí-li to ovšem veřejně v titulu nahrávky SIX DEGREES OF SEPARATION, výjimeční tuzemští temně metaloví melodici, určitě to neznamená totéž, co v obvyklém a daleko častějším (minimálně domácím) případě skupin, jež existují pouze proto, aby existovaly. S vizitkou alb „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ a „Chain-driven Sunset“ na kontě to ostatně ani jinak nelze. Barevná mozaika melodií a nálad po celé škále stavu lidské mysli, navlečená do drátěné metalové košile, jejímž úkolem by klidně mohla být i ochrana vytříbeného (a proto také dozajista vysoce zranitelného) citu pro vyjádření emocí. To vše lze s jistotou od „Of Us“ očekávat a (s přimhouřením oka) také obdržet.
Moravští jsou pochopitelně přesně tou skupinou, od níž chcete všechno možné, jen ne nějaké necitlivé trhání kormidlem stylového směřování. V minulosti osvědčený výraz již mnohokrát prokázal, že právě v něm jsou nejpůsobivější, takže pokud k nim bude múza štědrá i tentokráte, bude docela jistě následovat další luxusní tri-metalová hostina. Právě o tom je ostatně hned úvodní skladba „F-2370“, expresně naladěná na silně optimistické vlně, kterou je nejlépe si pustit, jakmile si třeba budete jen trochu zoufat. Lahodná hudební zápletka, ještě lahodnější text a přitom totální absence jakékoliv prvoplánovitosti či zaseknutí se nad obvyklými frázemi. SIX DEGREES OF SEPARATION ve své výsostné formě, řekl bych, vzrušiví a okouzlující. Podobně působí i v „For Hannah“ a „Of Unrealistic Ambitions“ s tím rozdílem, že nejen v textových řádcích opouštíme prosvětlená témata a v souladu s temnou aurou kapely se k nim až do konce hracího času nevrátíme. Příležitostí k oslovení posluchače však proto neubude, spíše naopak. Po trochu předvídatelné (a díky tomu také méně intenzivní) „Of Common Guilt“ přijde hned další ve „For Me“, nonšalantně podané zpovědi zkrachovalce s velmi působivým refrénem a novou hrstí Doctorova blackového skřeku, jehož navýšené procento (opravdu povedená je v jeho provedení fráze „Now We Are Alive“ ve vzpomínané první skladbě) je vlastně jedinou hmatatelnou „změnou“ oproti minulosti. „Idiot (For Mikhail)“ po ní zaujme spíše jen pomalou pasáží se zvučným sólem ve svých dvou třetinách, na níž ovšem urychleně zapomenete při následujícím bolestivém ohlédnutí přes rameno v „Guilt Is A Vector Of Time“, předznamenávajícím vrchol celého alba ve „For Fridrich“. Ten znovu oplývá až neskutečně melancholickým charismatem, podtrženým nádhernou lyrickou úvahou na téma boje se špatností světa kolem nás („Fighting The Evil Of Any Kind Will Change The Fighter, Will Change His Mind“) a stejně svíravou melodickou linkou. Není pak vůbec divu, že zbytek alba zůstává už v jeho stínu, přestože ani jemu nechybí několik jiskřivých momentů, vyplývajících nejen z labužnických kytarových riffů („Felicitas“).
Závěrečné defilé mě tentokráte přivádí k rozpakům. Bodovat či nebodovat, když pravá podstata tohoto alba je jakémukoliv matematicko – racionálnímu posuzování na hony vzdálená? Přesto však dodržím recenzentskou tradici a půjdu o půlbodík níže než posledně, ovšem ne proto, že bych chtěl SIX DEGREES OF SEPARATION cokoliv podsouvat či vyčítat. Jen jsem si zkrátka, čistě subjektivně, „Chain-driven Sunset“ užil ještě o malý kousíček víc.
8/10

01. 02. 2010 Spark Viktor Palák

Ač zřetelně drsnější než předcházející, na Anděla nominované album "Chain-Driven Sunset", nepředstavuje "Of Us" v tvorbě jedné z nejvýlučnějších tuzemských kapel zásadní posun. SIX DEGREES OF SEPARATION i nadále vyvažují razanci a melodiku, kdy pomalé skladby nejsou nikdy plačtivé a ty svižné nesklouzávají k tupé bezhlavosti.
Tematicky se posunuli k intimnějším poselstvím a celkovým vyzněním stále více připomínají nenápadnou legendu VOIVOD, s níž je pojí nejen kombinace progrese a tradicionalismu na silných riffech postaveného metalu, ale i živelnost, kterou se však daří udržovat v jednoznačně pojmenovatelných mantinelech osobitého stylu. Ten by si na aktuální desce zasloužil možná větší posun i občasná provzdušnění, na druhé straně není důvod vnucovat vývoj kapele, která učenlivá bezesporu je, a navíc se ve stávajícím stylu očividně našla. V hudbě se tak pochybnosti a otázky z textů neprojevují a skromná i sebevědomá skupina jako by svůj přístup vymezovalav jedné ze svých nejlepších skladeb "Of Unrealistic Ambitions".
SIX DEGREES OF SEPARATION jsou z té líhně kapel, které si dokáží užít technicky precizní i agresivní pasáž, ale zároveň nemají strach z narušování monotónního headbangingu příklony k melodičnosti, ale i občasné disharmonii a zejména stimulujícím myšlenkám. A to - ale i schopnost nezvykle modifikovat v jádru konzervativní metalovou smršť a strhávat hutnou, avšak ve stylu i postojích čitelnou tvorbou - jen potvrzuje jejich nenápadnou, přesto pevnou pozici na scéně.
5/6

29. 01. 2010 www.metalswamp.com Vader

Na začátek roku 2010 si načasovali vydání svého 6. alba jihomoravští Six Degrees Of Separation. Že nejsou žádnými nováčky, je jasné, do pamětí nejen českých metalových fandů se zapsali vydařenými alby let minulých i četnými koncerty na menších i větších pódiích. Jejich tvorba mi vždy přišla zajímavá, nadprůměrná. Novinku „Of Us“ jsem tedy s chutí vložil do hi-fi.
Než muzika zaujme uši, vždy je to nejdříve zrak, který “ochutná“ CD. I když nejsem zrovna fanouškem lyrických výjevů, musím uznat, že přebal „Of Us“ nepostrádá nápad a je sice jednoduše, nýbrž ale profesionálně graficky vyveden a co každý zjistí o chvíli později – vhodně koresponduje s atmosférou alba. Navíc – čehož si opravdu cením – booklet obsahuje vše, co obsahovat má. To už ale přichází řada na stříbrný kotouček, který mizí v mechanice a ihned dává ochutnat tomu, co ve chvílích následujících zaplaví sluch i mysl. Nekompromisní nástup úvodní F-2370 mě okamžitě vyvádí z obav, se kterými vždy vkládám do přehrávače CD kapely, která mě v minulosti zaujala .. totiž obav z nějakého experimentu či ústupu z nastoupené cesty. Ne, nic takového se nekoná. Naopak - silná melodie, svižné tempo a řízný zvuk se okamžitě stávají příslibem kvalitního hudebního zážitku. A to ještě nedošlo na druhou pecku v pořadí – For Hannah. To už mi regulérně naskakuje „husina“. Vynikající song, který prezentuje živelné SDOS v krystalické podobě. Silná melodická linka ruku v ruce se smrští skvělých riffů, gradující syntéza, naléhavý vokál prezentující velmi povedený text s řádným přitlačení přesně v pasážích, kde si to píseň žádá.. Je třeba psát ještě něco víc? Asi ani ne, tedy rozhodně ne dál rozebírat jednotlivé songy, protože tím bych posluchače připravil o zážitek. Obecně mohu jen napsat, že výše uvedené je vesměs společným jmenovatelem i skladeb ostatních. To už mohu napsat teď, kdy jsem album poctivě x-násobně sjel, což je doopravdy potřeba. Teprve s dalšími poslechy mi odkrylo svou plnou sílu. Vstřebat téměř 52 minut materiálu v 11 skladbách je na poprvé asi nemožné. Co se textů týče, i ony korespondují s hudební kvalitou alba. Nejsou nikterak bezduché a myslím, že jejich výpovědní hodnotu reprezentuje právě název celého CD.
Six Degrees Of Separation dospěli v kvalitní kapelu, která má zcela jistě šanci uspět nejen na domácích pódiích. Není to jen díky jejich originální, neoposlouchané – chvílemi uplakané hudbě, která je přesto plná energie, ale především díky spoustě výborných nápadů, které se vhodně slučují do skladeb, které dávají smysl. Jednoduše skvěle zahraná hudba, kterou je radost poslouchat. Kdyby nebyl teprve leden, pasoval bych „Of Us“ na album roku a to jedno procento, které chybí mému hodnocení k „full house“ je jen proto, abych měl případnou rezervu pro jejich další CD.
99 %